"..musíme žít".

.....kdesi jsem vyhrabal jednu z mých prvních písniček. To mi mohlo být, tak kolem patnácti... Pro nezasvěcené není úplně jasné, o co v písni jde, tak trošku nastíním..... V těch letech se začaly prvně objevovat první infikovaná klíšťata ...

... Do lesa jsme chodívali s kamarádem tisíce stejných přátelství. Společně věřili, že taky zvládnem správně žít, vyhnout se neštěstí. Znali jsme vůni dřev, loňské trávy, barvy duh v kalužích hozený. Nikdo z nás neznal ty smutný zprávy, co škrtnou ti tvoje sny dávno už sečtený. Spolu jsme prolezli snad každé křoví i tam může dneska už konec dům mít. I já jich měl na vandrech mnoho to vím, proč jedno z nich, jediné, zakáže žít? Teď chodím po cestách, jak už to bývá ty místa znám, ale dřív byli jsme dva. Divizna ze stráně na mě prstem kývá snad ona mě vyléčí, ona mě zná. Je těžké zbavit se smutku dnes vím i vítr vždy musí hned tam a zpět jít než osuší náhrobek, co všem poví, že za ty co nemohli musíme žít.

---