Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZával
11. 02. 2001
0
0
3194
Autor
Zolo
Tma a vlhko
Kašel a v očích prach
Rána do hlavy a hluk
Někdy se osud pousměje
Jsem dělník
Těžil jsem uhlí
Den po dni
Jedna chvíle
A už nepatřím mezi ty šťastné
Aspoň trochu se nadechnout!
Ani pláč, ani vztek
Jen marnost nad marnost
Žena, děti a pár známých
Stálo to za to
Tuny horniny na mých prsou
Naděje bezradně obchází kolem
Zával
Láska, štěstí, harmonie
Stálo to za to?
Tak jako ruby jsem vzpomněl na Bezruče. Nicméně k věci:
Rád bych věděl, jestli jsi to fakt zažil. Já jsem v podobný situaci byl a můžu říct, že jsem marnost necítil. Naděje asi fakt umírá poslední. Jo - a stojí to zato! Všichni, které máme rádi, kteří mají rádi nás.
Pěkná básneň k zamyšlení, Zolo.
Já jsem si taky vzpomel na mladýho Staska a na starýho Magdona. Ta sloka za láskou, stestim, harmonií by opravdu nemusela byt. Jinak je to krasne. Ver mi. Kag
Tvé věci nejsou špatné, jen máš podivnou schopnost dostat se cca v předposlední sloce k podivné patetičnosti a mírnému společenskému klišé.
stálo to za to ! nemyslím - udusit se pláčem, ale vnímat v životě zával láskou
i kdyby to netrvalo dlouho..