Vosák VI. - Poslední soud

Ten den se zrovna nevyvedl. Byl jeden z těch horkých letních večerů, které člověka přímo nutí, aby si vyrazil s nějakou krasavicí do přírody. Zeleně bylo všude kolem dost, což o to, žel krasavic se nedostávalo. I v důsledku toho bylo v Natovo baru osazenstvo v kompletním počtu. Nat seděl na barpultu a z nedělní přílohy Jihočeských listů předčítal článek o ponorkové nemoci. . . Když dočetl, pečlivě složil noviny a pokýval hlavou:

                "No tak to vidíte. A já si myslel, že ponorkovou nemoc můžu dostat jenom na ponorce..."

                "A vono to de i na parníku, viď?" uštěpačně poznamenal Fík.

                "Co se divíš," obrátil jsem se k němu, "vždyť ten člověk si donedávna myslel, že kurděje sou národ!"

                Nat se trošku urazil. "Jo? A kdo mi tuhle tvrdil, že klitoris je řeckej ministr zahraničí?!?!?"

                "Fakt?" smál se mi Hrouda. "Ty seš lepší než Kouba!"

                "Kdo je Kouba?" chtěl vědět Nat.

                "Ále, jeden... No, co ti mam povídat..." zodpověděl mu Smolík otázku svým charakteristickým způsobem.

                "Hmm. To bude ňáký máslo," uzavřel debatu Nat. "Co budeme dělat? Do rána daleko..."

                "Já bych si dal čaj," ozval se Smolík.

                "Nejseš v cukrárně!" odmítl ho barman a natočil mu pivo. Dal jsem si taky a Hrouda s Fíkem se přidali. Chlup už pivo měl, ale dal si kvůli nám ještě.

                Chvíli jsme tiše hleděli do svých piv a přemýšleli, kterak spasit svět, když se najednou ozval Hrouda: "Ňák mi to pění....!"

                "Inu, pivo..." pokrčil Nat rameny.

                "No ne, mně to vopravdu ňák pění. Ňák moc. Hele!" strčil mi svoje pivo pod nos. Pozorně jsem se zadíval do sklenice. Nejdřív jsem neviděl nic neobvyklýho, ale pak jsem si všimnul, jak se úplně na dně něco vrtí - jakoby takovej malej tornádo, nebo co. A najednou se to začalo zvětšovat a bylo to furt větší a větší, ten vír vylejzal ze sklenice, ťuknul do stropu, a protože vejš nemoh´, rozpínal se do šířky, zabral vchod, nebylo kam utýct a my se tísnili v rohu místnosti.

                "Do prdele, do prdele!" vyděšeně šeptal Hrouda.

                "Tam radši ne..." podobně vyděšeně mumlal Fík, upřeně hledě na hrot tornáda, zavrtávající se do koberce někde v místech, kde vloni usnul Beri.

                "Teda že umíš točit pivo, to jsem věděl, ale tohle..." I v tý hrůze jsem musel uznat Natovu výjimečnost.

                "No ne že by mě to nějak těšilo," pronesl chmurně Nat a pozoroval zařízení baru, pomalu mizející v hrozivém kolotoči. Už to vypadalo, že se z toho nedostanem - Smolík škrábal sirkou do omítky závěť, Nat usedavě plakal a my ostatní rezignovaně očekávali smrt. Vtom se zablesklo, začmoudilo, ozvala se rána, a uprostřed baru, v paprskovitě rozptýlených troskách, stál......... VOSÁK!!!!

                "Čau, kluci! Dobrý, ne?" vesele se zakabonil.

                "Ne." Natova stručnost v projevu nadšení vyvolávala strach. Oči se mu podlily krví a maličko se nahrbil.

                "Ale no tak, Nate," uklidňoval barmana Vosák, tuše nepříjemnosti, "já myslel, že vás to pobaví..."

                "Ne." Atmosféra viditelně zhoustla.

                "Ani vám se to nelíbilo?" obrátil se Vosák na ostatní s prosbou v očích. Tiše jsem sklopil zrak...

                "Tak snad abych už pomalu šel, co?" usoudil celkem rozumně Vosák a měl se k odchodu - u dveří ale stál sám bůh pomsty. "Ne!" procedil Nat skrz zub a popadl Vosáka za rameno. Zapraštěly kosti.

                "Ne?" zkoušel to ještě Vosák.

                "Ne!" definitivně rozhodl barman, a utrh´ Vosákovi ruku.

                "Jau! Co to děláš?!?!" vypísknul Vosák.

                "Zabíjim tě, šupáku!" odvětil po pravdě Nat a urval Vosákovi i druhou ruku. Krev stříkala všude a nejvíc jí bylo pochopitelně na Vosákovi. Jeho nová hedvábná košile s rybičkama, na který si tolik zakládal, se rázem proměnila v hnusnej nacucanej hadr.

                "Hele, abys mě nenasral!" namíchnul se Vosák. "Sranda vocaď pocaď!!!" 

                "...se eště pobavíš, neboj!" odplivl si Nat, skočil po Vosákovi a ukous´ mu levou nohu. Další krvavé cákance ozdobily stěny baru.

                "Teď´s mě ale fakt vytočil!!!" zařval Vosák a zbylou nohou nakopnul Nata do koulí. Těžká šestimílová bota rozrazila Natovi pánev a roztříštila kyčle. Nohy odpadly jako nic.

                "Ty hajzle!" obhlédl Nat škody, vmžiku udělal stojku a po rukou se rozběh´ na Vosáka. Zakopnul ale (dá se vůbec při chůzi po rukou zakopnout?) a zřítil se do kráteru po tornádu, a to tak nešťastně, že si o jeden obzvlášť velkej střep uříz´ pravou ruku až u ramene. Toho využil Vosák, dopajdal na svý jedný noze ke kráteru, skočil dolů a udupnul Natovi i druhou ruku.

                "Kurva!" řve Nat a z posledních sil se zakusuje do Vosákovy poslední nohy a za strašnýho vosákovskýho řevu ji uhryzává i s kusem pánve. Vosákovo torzo padá na Natovo torzo a obě torza se navzájem zakusujou do jugulárek, vytrhávaj si je z krků i s tracheama, Natovi se podařilo vyrvat celý vosácký kořínek, Vosák ještě vycucává Natovi voko, ale to už je jen taková křeč, nic podstatnýho, stejně jsou už voba tuhý, my zbylí stojíme u kráteru, čumíme dolů a ani jeden dost dobře nevíme, co bysme měli říct, co se asi tak říká, když si dva chlapi urvou úplně všechno, to je holt těžký, Smolík to zkouší, "Odpočívejte v pokoji" povídá, "Docela dobrý, Smolíku, ale podívej na ten svinčík," upozorňuju ho, "No jo," řekne Smolík a rozhlídne se kolem, "Tak teda odpočívejte v bordelu," a to už se mi líbí, to je stylový, Hrouda bere do ruky nohu vod židle, na který Nat sedával, a pietně ji hází do hrobu, teda do kráteru, pardon, Fík bere do ruky nohu vod Nata, na který Nat stával, a taky ji pietně hází dolů, a tak tam každej pietně něco hodíme, pak ještě chvíli postojíme kolem, porozmýšlíme, ještě jednou řekneme "Odpočívejte v bordelu" a pak jdeme domů, vždyť co tady, tenhle bar, to už je stejně mrtvá záležitost, no řekněte, taková díra, kdo by sem chodil, a tak jdeme domů, nejdřív Smolík, pak Chlup a Hrouda, za nima Fík, já jdu poslední, chci se vohlídnout, naposledy, z nostalgie, ale radši to nedělám, je mi úplně jasný, co bych viděl, koutkem oka bych totiž zahlíd´, jak se pod těma prknama něco pohnulo, jo jo, přesně to bych zahlíd´, a to já nechci, nenávidím totiž druhý díly, a kdybych se ohlíd´ a tamto bych zahlíd´, tak by z toho tutově druhej díl byl, ale žádný takový, pánové, netěšte se, ohlížení nebude, já vám dám druhej díl, pěkný hovno, řikam vám, jděte domů, tenhle bar končí a hotovo. Štípem klekce. A bacha na kočky.

                                                                                                                                                                      P.H.

Já myslim, že ses vohlídnout měl. Co když se tam vopravdu něco pohnulo? Co když to Vosák.....?!?
 Smolík

DOMU JSEM ŘEK!!!!!!!!
 P.H.