O Podpatcích

Někdy člověk klape podpatky,
aniž by chodil
a myslel přitom na svůj život.

Místo toho sedí, hlasitě klape podpatky,
přičemž přemýšlí o životech druhých.

Chce jim pomoct. Pomoci přežít.
Sám umírá.
V životě ztrácí se
-nemiluje nic a nikoho.
Ale moc chce.
Jenže to, co chce, nemůže mít,
protože neumí zpívat a nevylít čaj na polštář.

Taky neumí nakreslit svoje rodiče, jak rozbalujou dárky od sebe samých.
Pod umělým vánočním stromkem, co nemůže
začít hořet od jisker z prskavek.

(Neví, jak jim má jinak vysvětlit karikaturu.)

Někdy nakreslí, jó nakreslí sebe
na vysokých podpatcích, jak sbíhá schody podchodu na nástupiště,
když hlásí poslední noční vlak.
S klukem, který je tak moc jiný. A neumí se nebát nového.

Nakonec nevidí, když stromek hoří..
..shoří s ním.

Zbydou jen ty špičky jehel podpatků.


Ty maj teda život.

---