Název díla

Z griotkové vůně jejich kokosových vlásků

snažil se vyčíst jméno dívky z Kytičkových končin Žluté planety Krásy vesmírné

Princezna, že ano?

Usmála se na něj nasládlým skřivením obličeje a zabořila hlavu do nenahmatatelných rukou hebkosti chlapcovy duše

Do klína se mu svezl její věnec z vykostěných obrázků smutných zážitků

Princezno, pověz mi kdo doopravdy jsi, prosím. Pohladil její věnec.

Dobře, pane. Mluvila s přivřenými víčky nalíčenými banánovou šťávou úšklebků Vyčerpanosti. Jsem feťák, co nepotřebuje svou dávku. Jsem nejtajnější sen, který nechce být splněn. Jsem květina, která nenávidí vodu. Jsem zamilovaný, který proklíná lásku. Jsem nejobrovštější učebnice mezi malinkatými papírky zapomenutých Básní. Jsem Velké B před kterým není A. Jsem smrtelně nemocný, který nechce umřít. Jsem němá větvička, která nechce mluvit. Jsem to chlapče, co jednou dosedne jako těžký mrak nekonečné trpkosti na Tvou duši a bude s Tebou navěky v Tvých ledových ústech.

Chlapec se rozplakal a upustil Princeznu. Dolétla na šedý rozmlácený chodník Panovnice Úleků a Trestů a nechala se připravit o klín vyleptaných Nadějí.

Miluji, když chlapci pláčou. Odvrátila se od své tety Úleků a Trestů a zhroutila se do propadlých lícních kostí vláčku posprejovaného ztracenými kousky duší