Bez (sou)citu

Ležím vedle Tebe a trpím samotou,

i když seš tu jen se mnou

radši bych byla neviditelnou hmotou.

 

Nečekaný dotek Tvé rozpálené kůže o mou ruku

ve mě vyvolálá snad tisíc explozí.

 

Zas jsem si vzpomněla, jak jsme seděli U Buků

a Tys o nás mluvil jako o bozích.

 

A jako skončil Egyptských bohů čas,

i tak končí ten náš.

 

Kéž by to byla jen chvíle - poločas

a já bych věděla, že Tě budu zas mít, Ty mě máš...

 

Tak si tu přemýšlím,

Ty tiše usínáš,

hlava mi třeští

a Ty nic neříkáš.

 

Nejistou budoucnost už nechci znát,

nejsem malá holka,

ale přesto se začínám bát.

 

Víš, nikdy se mi nikdo jiný nelíbil,

já nechci smutný konce!!

 

Snad proto jsi mě teď políbil???

 

 

---