Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTma
13. 02. 2001
3
0
2948
Autor
Désirée
Všechno už pohltila tma
a kolem je hrozivé ticho.
Ticho, které ohlušuje
a překřičí i tlukot srdce ... i myšlenky.
Ticho a tma!
A v uších zní ten zoufalý němý výkřik.
Nikdo pro nikoho neprolije slzu,
každý pláče sám pro sebe.
Všude je tma,
a kdybyste jen náhodou zahlédli
maličké světýlko - jenomže vy ho nezahlédnete,
ale kdybyste ho zahlédli, tak víte,
že je to jen poslední záblesk vaší fantasie,
protože tma pohltila úplně všechno...
takže tu není ani naděje.
Nadeje je vsude, jde jen o to ji najit. Nebo najit nekoho, kdo Ti ji prinese. Ale stejne *
Jo, to si zaslouží... ale kde je konec autorce... docela jsme si psávali, ale to už je moooooooc dlouho, a pak najednou zmizela beze stopy...
Blaznivkaaa
06. 09. 2002Jackson_C_Dare
03. 12. 2001Miroslawek
16. 02. 2001
Zase ta deprese? Maličkaté světýlko působí trochu kýčovitě, tako kdyby se uprostřed básně najednou zjevila perníková chaloupka. Ale pro povbuzení mladé autorky přidávám tip, protože výsledek se mi docela líbí.
Jestliže jsi to psala v depresi - fajn. Ale mám z toho pocit, jako bys soudila či obviňovala ostatní z nedostatku fantasie. A navíc - naděje je tady vždy.