Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte selonďon atd.
Autor
dítě_na_skleníku
hepy bérzdej, ďodo asi budeš bručet jako včelí medvídek měla jsem nůžky a stříhala a slepovala psals to i ty, ale asi budeš bručet jako sedmiletej včelí medvídek
potulní kejklíři čeplin a kid
my asi doopravdy jsme
londýn; 1921
stěhujeme se do nového domu
ruku v ruce ucho kufru
ve dveřích - haló!:
"
vaše neteř neumí tančit!", jedna pani povídala, pohoršená a domácí,"
musí nechat ty vzducholodě a naučit se pořádně chodit,krokem tanečním, jako jiné slečny
. měl byste ji držet zkrátka zkrátka, víte?dvacetimetrový provázek je moc
"navlíkáme si korálky
, odvětils chladněa navlík
mě do kalhot, o deset jedenát dvanácthodin větších než je moje číslo na ciferníku,
a udělal mi na nich spoustu oken
- záplaty odplachtily... aby vypadaly rošťácky...pošťačka zvonila dvakrát, pošťácky..
za stolem žluté židličky čtvero nohouch
se klinká ve vzduchu nože vidličky
lžíce achjó!:
máme sentimentální polívku
s hysterickejma písmenkama
poněkud v tom plavu, hele
kolikrát jsem ti říkal, ab
y ses učila plavat?tos měla svou hlavu, prej když už plave tolik lidí, tak proč bych měla i já
a
víš, kolik neděl se vejde do balónu?- "neděl všechno šesti!" - vzkřikla na tebe učitelka
a já tě s pláčem odvedl ze školy
- neboj, už tě tam nikdy nedám, naučím tě všechno sám
a klidně i pozpátku..
a teď
natahuješ moldánky, mně je jasné, že je to tak trochu vydíráníkože budeš chtít vzít do toho šantánu,
kam malé děti nesmějí
komín; 2119
bryndáky přestaly být v módě roste
počet autonehod a spousta nových komínů za městem
stěhuju se do nového domu je
velký pro velké děti:
s malým kufrem, který je tak
malý, že vlastně ani neexistuje
zbyl mi cuchanec vlasů, rozvázaná tkanička ale
ani na tu už nikdo nevěří:
když jsem byl majínkej taky jsem věděl
, kolik kiloňjůtnůl je láska alespratků, to láska roste lety, víš? ne člověk
žiješ pro další týden smutku
nebo nastává rok nových nadějí?
pro další okamžik chci se toulat
takhle, jak jsem a tamto - plachetnice
kterou chceme oba být
tak jí z břehu závidíme, anéžené
k
večeru když knoflíkový dírky u kabátu štěbetajže svět není medvěd
od kolína
že jsem dospělá
dopis:
fakt
bych
se
ráda
vrátila
a
našla
tě
tady
u krbu
v houpacím křesle
s papušema na nohou
a největší
dýmkou
na světě
- ty nezlobíš? to bych nerad viděl
- budeš mě mít rád i dospělou?
-
těším se, až vyrosteš a staneš se malouzase budeme mít svět a všechno tam bude tak majinkatý
že to bude vidět jen skrz mikroskůpek, tedy skrz tebe
až nám z toho srdce usednou na
telegrafní dráty k vlaštovkám