Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se3
06. 01. 2006
0
0
761
Autor
Andielek
3
Tak tam stáli ty duše,
Zavřené každá do svého těla.
A jen někdy, když už to nešlo jinak
A pohnulo se některé víčko,
Vyklouzl zpod něj pramínek citů,
Malý kousíček některé z těch duší.
Jednou, možná dvakrát se stalo,
Že se pohnula dvě víčka ve stejnou chvíli
A dva různé pramínky se slily
V jeden proud, co zmateně omýval
Kontury noci.
Potom ta jejich těla šla.
Kráčela ušmudlanou nocí…
Snažila se neznát cíl.
Každá duše něco cítila, ale bála se
A proto všechny rty mlčely.
Jen pořád někde ve vzduchu visely
Cáry štěstí pocákané citem.