Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

3

06. 01. 2006
0
0
761
Autor
Andielek

Psáno se vzpomínkou na jeden večer a dva hrozně důležitý kluky. Jeden je budoucí psycholog, druhý anjel.

3

 

Tak tam stáli ty duše,

Zavřené každá do svého těla.

A jen někdy, když už to nešlo jinak

A pohnulo se některé víčko,

Vyklouzl zpod něj pramínek citů,

Malý kousíček některé z těch duší.

Jednou, možná dvakrát se stalo,

Že se pohnula dvě víčka ve stejnou chvíli

A dva různé pramínky se slily

V jeden proud, co zmateně omýval

Kontury noci.

 

Potom ta jejich těla šla.

Kráčela ušmudlanou nocí…

Snažila se neznát cíl.

Každá duše něco cítila, ale bála se

A proto všechny rty mlčely.

Jen pořád někde ve vzduchu visely

Cáry štěstí pocákané citem.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru