Umění

Tak trochu ano :-) Cykly, algoritmy, slaďování procesů, zobecňování zkušeností... to jsou asi moje základové desky:-) Komunikace: netuším, ke kolika lidem jsi zatím měla hodně blízko. Moje zkušenost je taková, že otevřeným všesměrným komunikačním přibližováním si lidé vzájemně odhalí něco, čemu by se dalo říkat "vnímací a uvažovací vzory". A jsou-li tyhle vzory určitým způsobem zásadně odlišné, další sbližování v daném směru je najednou příšerně pracné. Je to vysoká bariéra, jako když jdeš celou dobu po rovině - a najednou před tebou vyvstanou Himaláje. Nebo oceán. To samozřejmě neznamená, že nepodobní lidé nemohou být partneři. Jenom to znamená jinou charakteristiku toho partnerství, jiné možnosti růstu - protože statická láska je protimluv, to nejde, je to jako rostlina nebo cokoliv živého - co neroste, hyne. Je rozdíl, když můžeš růst v deseti směrech z deseti možných a když jenom ve dvou z deseti. Možná by se to dalo přirovnat k tomu, když jeden partner má hudební sluch a hudba je pro něj cosi jako další řeč, vyjadřuje jí svoji náladu navenek, cítí ji, vytváří se v něm samovolně "myslí hudbou". A druhý partner nic takového v sobě nemá. Takoví partneři spolu mohou žít docela dobře. Ale v téhle oblasti nikdy nebudou doopravdy spolu, protože určité základy se prostě nedají dohnat později. Některé struktury v mozku jsou tvárné jen do určitého věku a novou plasticitu neumíme vyvolat, navíc tu jsou důležité i genetické predispozice. Obdobně např. funguje/nefunguje dvoujazyčné partnerství, myšlení v různých mateřských jazycích znamená taky jiné vnímací a usuzovací vzory. Nevidím to fatálně, vidím partnerství jako prostor různých vazebných kombinací, s různým potenciálem růstu blízkosti a tudíž s různou silou vazby. Kdo se víc zná, víc rozumí svému růstovému potenciálu - a spíš se vyvaruje budovat dlouhodobý vztah, který by rychle narazil na růstový strop. Ale asi se to musí vyzkoušet, protože reálné zkušenosti jaké oblasti růstu jsou pro člověka v něm samém důležité, se nedají nahradit nějakým spekulativním odhadem. Skutečně se totiž může stát, že si myslíš "tohle vlastně k žití nepotřebuji" - a pak se po pár letech přesvědčíš, že to třeba nelze vydržet, že přebudovávat se takovým směrem je totéž, jako když rozřízneš vzrostlý strom napodél - může s polovinou kmene nebo kořenů přežít, ale s velkou pravděpodobností při nějaké vichřici padne. Když není vichřice, neděje se vlastně nic:-) Aneb otevřenost druhému je samozřejmý předpoklad. Ale nestačí. K čemu je ti otevřenost pro vnímání hudby, když od sebe při vší snaze nerozeznáš tóny Pec nám spadla a Ovčáci čtveráci?

:-D statistika, reciprocita, kompatibilita, stereoskopie... nejsi ty, pštrose, programátor? :-) Já bych to neviděla tak složitě. Když nemá reciproční vztah dostatečný základ v nějaké vnitřní kompatibilitě, dá se to dohnat komunikací a čím více jsme otevření druhému a pozitivně interpretujeme, co říká, tím více nepodobný člověk může být naším partnerem..

Nesobecká láska člověku připadá jako samozřejmost. Druhého nelze k ničemu nutit. Ale hledáme něco jiného: reciprocitu. A to je statistický zázrak, protože reciprocita předpokládá jakousi nadprahovou podobnost, kompatibilitu analogickou našemu stereoskopickému vidění (úhel pohledů musí být odlišný, ale "ne moc", jinak nemůže vzniknout jeden obraz:-)) přičemž lidská formovatelnost vnitřku vnějškem i samotná biologická základna vytváří nesmírnou variabilitu. Jedinou šancí je pak bezbřehá kombinatorika napodobivé tvárné mysli:-)

No milovat to je vubec umneni a taky casto trapeni ale to asi kuli tomu sobectvi

GGGG: "Nesobecky milovat" je konkrétnější než leckterá obrazná přirovnání. Jestli za tím nic nevidíš, já hodně. Nesobecky milovat, je milovat tak, že přejeme člověku štěstí, i kdyby ho měl sdílet s někým jiným. Že na něj nežárlíme, protože mu věříme. A když on miluje někoho jiného, dokážeme se těšit z těch chvil, co nám daroval a z toho, že se vůbec objevil v našem životě. sk8ergirl: Doufám, že všichni to tak nedělají. espanolka, Gabriel: Jak jsem psala. Ono je přirozené, že když někoho milujeme, chceme s ním být. Ale nemělo by to být za cenu poníženého doprošování. Je to těžký, ale kdyby lidé chápali, že ten druhý teď musí dělat něco jiného jinde a milovali ho, i když ho vidí méně často...

kratke a vystizne take souhlasim s espanolkou

Milovať sa nesebecky ani nedá! in my opinion..

:-)

nemyslím si, že báseň jde napsat jen tak, že text se bude skládat jen ze samých "velkolepých myšlenek", tak to nefunguje...tvůj text si člověk přečte, řekne si "no fajn" a zas jde...nic víc