FOTBAL

Sedím si tak v hospodě,

kámoše jsem potkal,

a tak řekli jsme si:

"kouknem se na fotbal"

 

Dneska hraje Česko - Norsko,

řvou "bíjte ty potvory!!!",

všichni fandí našim, Čechům,

já však vsadil na Nory.

 

Češi jim už dali góla,

všichni ječí vesele,

Norové teď prohrávají,

ale mě to nesere.

 

Zas dostali další branku,

opouští mne klid,

co to blbnou, amatéři,

takhle to nenechám být!

 

A v té chvíli skórují!!!

Křičím: "Hoši vy jste bohové!

Jen jim dejte, českým sviním,

takhle hrajou Norové!"

 

Snad sto očí na mne hledí,

fandit Norům - chyba.

Ale to už pan hospodský

z dřezu kudlu zdvíhá.

 

Vím, že jsem ty chlapy naštval,

kolem letí židle,

asi je to dost namíchlo,

už berou i vidle.

 

Vrazili mi nůž do stehna,

k zemi s řevem padám,

plazím se tam po zemi,

v krvi slepě šmátrám.

 

Už mám taky vidle v zádech,

ani to moc nebolí,

utrhli mi levou ruku,

rozmlátili kebuli...

 

. . .

 

Probral jsem se v nemocnici,

ruku už mám přišitou,

dokonce mám ošetřenou

i tu hubu rozbitou.

 

Vegetuju na kapačkách,

časová to prodleva,

po třech týdnech navštíví mne

zajímavá návštěva,

 

Jsou to moji kamarádi!

Říkaj: "jdem ti vrátit klid".

Co to sakra drží v ruce...

PANEBOŽE! KIANID!

 

Už ho sypou do kapačky,

asi zemřu brzy,

a tak pláču, tiše prosím

říkám: "hoši, mě to mrzí!!!"

 

"To sis měl rozmyslet dříve,

v tom momentě strohém,

když nefandíš našim, Čechům,

budeš fandit s Bohem!"

 

Pak odejdou jako stíny,

tiše zmizí v dveřích,

a mě tady klidně nechaj

krutě svíjet v křečích.

 

Ne! Už to cítím, nebolí to.

V hlavě z nebe šeptá hlas:

"Byl jsi debil, patříti to,

teďka půjdeš mezi nás..."

 

Z toho plyne poučení:

Musíš fandit "DOMÁCÍ!"

pokud tedy nechceš skončit

na předčasné kremaci

 

---