Nezapomenutelná

Realistická skutečnost, do které mi vůbec nesedíš,
se brání všemu, ale asi ji nebudu věřit.
Myslím, že už si to můžu konečně dovolit,
co myslíš ty???
Nevíš??? Asi mě ještě moc neznáš.
Já vlastně sebe taky ne.
Ale tebe dokonale..
Vážně chceš abych ti řekl jak tě vidím?
Tak dobře,
jako den po dlouhé noci Egypta,
nebo jako naději nového motýla,
když opouští kuklu a poprvé roztáhne křídla,
víš kam poletí? Ja ne, doufám že ke mně,
přiletěla jsi o kousek blíž
a mě zbyla ještě spousta času,
abych mohl se síťkou mávnout,
nemůžu vždyť se vůbec nebojíš.
Sbohem motýlku leť si dál,
nechci tě připíchnout špendlíkem za sklo,
a zapomenout jako už tolikrát...

---