Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Všechny touhy světa

11. 01. 2006
1
0
1808
Autor
blekota

Zapouzdrovaný kokon hmoty světa

měl dutinu ve svém levém boku,

na máchnutí ruky reagoval

vypouštěním červených chomáčů mlhy.

 

A tu se nebe rozhoupalo,

popoháněno vlastní silou,

rozpoutalo oheň barevných oparů

jen namotat tu krásu do lidských vlasů.

 

Najednou zazněl ze vší lidské pýchy

velký tichý třesk.

To, jak jiskra opuchlé krůpěje

byla schována pod prst strachu

 

a zbylo tu jen "poskrovnu"

všeho naplněného toužení a snů,

ani na za nehet,

a přes to stále s touhou žít.

 

S hvězdou na čele,

cejchem neřestí a směšnosti,

do hlubin všech korálových útesů

nořím svou zarputilou tvář.

 

Do slaných vod nepoznání

prosvítím v rentgenovém snímku delfínů

a s výdechem lapám po vzduchu,

jak polapený orel v okovech.

 

Je toho směšně mnoho.

Jednoduché v jednoduchosti,

snadné v nepodstatnosti,

a přes to - smutno je mi. 


blekota
08. 03. 2006
Dát tip
Ďékuji pěkněkrát:o)

Piscis
07. 03. 2006
Dát tip
Smutné to je, ale krásné. Já mám smutné věci ráda (a to lidi říkají, že jsem optimistka)

blekota
11. 01. 2006
Dát tip
Tož ja sem ani nechtíla, ale ono samo.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru