Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVěnováno M.
12. 01. 2006
8
0
2926
Autor
už_v_pyžamku
Nosila šaty
z motýlích křídel ušité
na míru všem svým křivkám
a ptala se:
"Co až.. vyrostu"
svěřovala papíru
(šaty křehké jak list
co v něj tiskla bolest)
A čas, ten krutý závodník
(dělá, že se ho nic netýká)
svým během je roztrhal
aniž by chtěla...
Tome, nemusis se prece ptat... a zvlast tady.
po vanocich se mi stalo to same... a clovek ma najednou vsechny okamziky pred ocima a musi porad jen kroutit hlavou, ze to preci neni mozne... tezko tomu najednou uverit...
hodne sily...
Nicollette
13. 01. 2006
Tak tohle přepošlu jedné své známé - myslím, že jí to přesně sedne do nálady...
hodně smutné...
P.S: nejsi náhodou z okolí Jaroměře? Víš jedné mojí známé včera zemřela kamarádka po tom co 3 týdny ležela v komatu po havárii. Jmenovala se Maruška... tak si říkám, že to nemůže být náhoda..
už_v_pyžamku
13. 01. 2006
(dělá, že se ho nic netýká…) - není to v nějaké písničce? Je to strašně známá fráze, teda něco mi to připomíná...
Jinak myšlenka je celkem milá. Je to pěkný nápad, napsat o tom básničku.
už_v_pyžamku
12. 01. 2006
začínám pociťovat city (přijeďte do Olomouc City :))))))) ) jsem si nemohl odpustit fórek :D. Pjekný to máš pižamko pjekný *
už_v_pyžamku
12. 01. 2006Waldorath_Exi
12. 01. 2006
fňuk - chudinka malá - takže pak běhala nahatá? - on je to taky nerozum nosit šatičky z motýlích křídýlek! - teď vážně! - příliš patetické na můj vkus... :-)