Nerada dávám názvy:)

Jsem sama. Šíleně sama. Sama- bez šance na změnu. Ztratila jsem se a nikdo mě nehledá, nikdo po mně netouží. Střípky nicoty drásají mé bezcenné tělo a do mokré kůže mě bodají jehličky tmy. Noc se semkla a svírá mě ve smrtící náruči. Zem lačně saje kapičky krve. Utíkám, prchám, letím... a přece vím, že neuniknu... copak lze uniknout sobě samé ? Copak se lze vytrhnout z tenat vlastní temné duše ?

         Už ani nevidím- ztratila jsem zrak v marné snaze nespatřit hříchy umírajícího dne. Měsíc ostrou září roztíná mé myšlenky snažící se utéct z té prohnilé skořápky. Prosím- odpusť...

         Topím se v moři bezbarvých snů a kdosi mi tlačí hlavu pod hladinu. Zamyká se nade mnou jak těžká žalářní vrata za vinou odsouzeného. Kate- čekám na tebe...

         Místo vzduchu se zalykám otrávenými slovy falešné lítosti. Bezhlesně šeptám modlitbu všech propadlých peklu. Pukám černotou a z hrudi mi vylétávají splašení dravci. Utíkám, prchám, letím... a přece vím, že neuniknu... už svými zobáky trhají tenkou kůži... už klovou vyplakané oči... Ďáble- vem si mě...

         Zbytek mé duše se žalostně chvěje. Už nechci. Nechci znovu vidět rudé cákance na čistém sněhu. Nechci vidět hrůzu v tvé vyděšené tváři. Nechci si vlasy smáčet v tvé krvi. Už ne...

         Padám do uhlového nekonečna kamsi pod sebou... a něčí ruce mě přitom pevně svírají. Lásko.. ?

Konečně jsme spolu... Propleteni stékáme v červenou tmu. Už nebudu plakat. Už nebude život nebo smrt...

         ... už jen my... Prosím- miluj mne...