Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVyznání
16. 02. 2001
0
0
1331
Autor
Mara
Krása života je neměrná,
Jsi jako sluníčko, které prozařuje každý kousek mé duše.
Myslím na tebe, když vstávám,
myslím na tebe, když jím.
Mám pocit, že už nikdy nezapomenu.
Tvé oči vidím všude.
Tvůj pohled mne pronásleduje jako noční můra,
jako nejkrásnější sen.
Nechci už na tebe myslet,
toužím být sama.
Bez tebe!
Ale přesto chci být s tebou…
Chci vědět, cítit,
že na mne myslíš.
Že mne miluješ,
Že mne držíš v náruči,
Že tvé ruce mne hladí.
Jsi jako klín, který vězí hluboko ve mně.
Drtí mně bolestí.
Ale přesto mně dělá silnější.
Živější.
Bez tebe jsem jako mrtvá živá.
Buď se mnou!
Miluji tě.
No abych pravdu řekla, mě se to líbí a dot, ale není to zas tak moc originální, nejvíc se mi líbí ten konec, ale prosimtě hlavně to nemaž!!!!! je to moc pěkný na to abys to smazala!!!!