Předtucha

Zdál se mi sen

hleděl jsem do svého nitra

tušil co bude zítra

v tom snu jsem byl sám a odcizen

v úlomku zrcadla uvězněn

Postava v zeleném plášti

zhmotněná z divoké bouře

v ohnisku mozku rozvíří moře

potichu lehce se vznáší

nad bezvládnou duší

Jež ví, že blíží se konec

reálných snů, představ a nadějí

že jsou lidé, kteří si nepřejí,

abych byl šťastný, naivní blbec

proto teď cítím, že navždy je konec...