Chladná stezka krve

Pokus o pochopení zabijákovy duše, eliminace mých temných myšlenek.

Chladná stezka krve

 

 

Konal se tehdy pohanský obřad,

jak zavázat si zbraň napořád:

chladná napije se elixíru,

ten dodá jí k boji chuť a sílu.

Nejprve krve majitele – cestou touto

vytvoří se mezi nimi nezlomné pouto.

Pak krve prvního nepřítele,

smočit se v nenávisti neotřelé:

probudit věčně stravující žízeň,

kterou neuhasí voda ani oheň.

Kůží i svaly proniká ostří,

bílý koberec baletu prostři.

Tanec karmínových perel krášlí meč,

ať ani jedna nepřijde vniveč.

Na žízeň smrtící ocele

jsou však seky vroucí popel.

jen bodnutí přijme proud cele,

přináší očistnou koupel.

Vyrazí hrot jako rychlá střela,

co cestu k srdci otevřela,

se shora, bokem či zpoza štítu

čepel zajede až po záštitu.

A na to sluha i jeho pán čeká:

až blýskavý kov zkropí rudá řeka.

Chladnou stezkou vprostřed meče,

tam horká krev rychle teče.

Čistá a nezkalená proudí z viníka,

s červeným pramenem život utíká.

Nebyl to vrah než člověk bez viny?

Smrt nepozná rozdíl jediný.

Bezdůvodně se vrah krví nebrodí:

stačí mu uznat, že v oběti proudí

zbytečně a neprávem,

tak si ji, má zbrani, vem´!

Obarvit stříbro rudě láká

mstitele, vraha, zabijáka.

Opravdu chladná je krve stezka,

pouti rudým mořem nezatleská

láska ani vynucená obrana,

násilí je pro ně bitva prohraná.

---