Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOpaky
14. 01. 2006
6
1
3381
Autor
Háber
Keď dni miznú ako voda v cedidle
biele prsníky rozhojdané na šnúre
na bielizeň k nám si chodia holuby
na potrebu lebo
strechy rozožralahrdza svalnatých rečí o ničom
prosím ťa prosím pohroz mi
holičom dávajú spotené sprepitné
otupené britvy a frézy na vlasy
sa už nemajú čomu smiať že všetko
je úplne v poriadku len vtedy
ak je to naopak
na traky si navlečiem nohavice
krvib
ažné cvoky zamknemgombičkou si vystrelím oko
aby ma nepohoršovala moja ruka
roztlčená ružou ženinho života
otrčená do obloka mikulášska
bota s rozviazaným napätím
na ušiach sa hompáľajú sviece
ulovené v hlbokých lesoch
bratovražedných stretov so
samým sebou
1 názor
Marcela.K.
12. 10. 2007
vďaka, môže byť aj tá kritika s tou botou a topánkou, tak potom topánkovník
CrawlingChaos
15. 01. 2006Jarmila Moosová Kuřitková
15. 01. 2006
Jako rozcuchaný vlasy:-) Ale nevím, jestli by se mi to líbilo víc přičíslý:-)
...neviem, čo sa to deje, hádžem to sem z počítača, nepíšem priamo do formulky, čo je tu, tak možno preto, ale keď je to strapaté, tak to neprekáža, hádam
Je to pravda - drsne, huzevnate.
Citit z toho osobne vlozenie sa, trochu surrealna, ma to raz...
Joo, toto mam rad...