Stín na duši

Je to napsáno ve zvláštním rozpoložení.

 

Stín na duši

 

Když na duši sedá temný stín,

pověz mi, co mám dělat s tím?

Když myslí černá mračna krouží

a kolem tebe stíny divné se plouží,

na život dopad těžký kámen

a s tvými nadějemi je ámen.

 

Marně myslíš na nějaký skutek,

který by trochu zmírnil tvůj smutek.

Bylo opravdu nutné,

psát básně tak moc smutné?

 

Nezbývá než se stále ptát

otázkami, na které odpověď neumíš si dát.

Mnoho lidí strádá kolem tebe -

copak vidíš opravdu jen sebe?

 

Proč do světla tma se vkrádá,

najednou tu nejsi ráda?

Tyto řádky napsány jsou bolestí,

jež nic dobrého nevěstí.

 

Možná neměl by to nikdo číst -

plameny ať spálí tento list!

Minuty a minuty plynou v tichu

a stále ti není do smíchu.

 

Zbláznila jsem se snad?

Já nechci tak hrozné věci psát!

A pero stále po papíře jede-

jaká zlá moc mě to vede?

 

Ať květ naděje opět otevře se

a brána temna uzavře se!

Naděje, láska, víra!

To vše v mém srdci zmírá.

 

No, tak nech toho už! Odejdi pryč!

Země stále točí se jak míč.

Tahle báseň by mohla pokračovat dále,

na to jsou mé síly ovšem malé.

Chci teď zase šťastná být

a za  vytyčeným cílem jít!

 

 

 

---