Časoprostorová smyčka VII

...Přistoupil ke staršímu chlapovi, a když byl asi o hlavu vyšší, podíval se mu z blízky do očí svým nasraným pohledem. „Vy mě znáte, že grcáte takové sračky? Co jsi že soudiš neznámé.“ To už jsem slyšel dobře, když mu to říkál pomalu hrubým hlasem, jako když se z anděla stane masoý vrah, který se chystá zabít člověka. Chlap se podíval na něho a řekl mu že ať odstoupí a uhne, nebo mu rozbije tu jeho feťackou hubu. Za doprovodu několika hrubých urážek a nadávek do něho strčil. Jo je fakt, Maro nevypadal jako feťák, ale asi to dělaly z něho ty dlouhé volně vytahané kalhoty a tričko, které mělo záda překryté zelenou mikinou. Možná že i kšiltovka s nápisem T.H.C. vytvořila podmínku k tomu, aby někdo Mara nazval feťákém. Otázka vyřčena z marových úst byla ostrá a poměrně i dovážná. „Dobře ty depresiní chudáku, ukaž co v tobě. Protože ty nejsi ten komu to tu patří a já nejsem tvůj, abych tě poslouchal. Neuhnu ti ty vyjebyný omile lidstva. Co mi povíš těď ?“ Já a Croky jsme ho raději tahali od chlapa, když už poslední slova pomalu pořvával z dvoumetrové dálky. Jenže chlap se nasral a rozběhl se. Jak se přiblížil k Marovi, se záměrně viditelnou chutí ublížit mu, věděli jsme o co jde. Chlap se natáhl, že dá Marovi ránu, ale než to stihl udělat Maro preventivně uhnu, a Croky, který byl blíže vypálil svou pravačku obloukem přímo na nos chlapovi. Naraz, který vytvořil divně dutý zvuk, způsobil, že se chlápek namíchnul ještě více. Jenže se sklátil na zem a chytajíc se za nos zjistil že mu teče červená. Pomalu se vzpřímil a s pohledem na krev v dlaních a na Crokyho zaťal pěsti. S metrovým rozběhem po něm skočil, Jenže kroky byl tak rychlý, že nastavil nohu a kopl ho do břicha, takovým neodborným kopem. Chlapa to moc neodrazilo. Pak jsem odtáhnul Crokyho a dál s napřáhnutýma  rukama  jsem se snažil chlápka uklidnit, ale pak chtěl dát rámu i mě. Uhnul jsem a jako protiúder jsem mu dal Mi-geri s plnou silo do břicha. Mi-geri jsem se učil, když jsem před několika lety cvičil bojové umění, a musím vám říc, že je to jeden z nejzákeřnějších a nejtvrdších kopů, když je dobře provedeny. Chlap se zhroutil jako domeček z karet. Na zastávce nebylo moc lidí. V okolí jsem vyděl jen asi pět kluků a nějakou důchodkyni. Jinak nikdo jiný.

            Chlap se postavil, ale i mu to nestačilo, jako v akčním filmu něco zastenal ze zlosti, ale vůbec mu nešlo rozumět. Za mnou byly koleje, a já doufal, že se nerozběhne a nežduchne mě na ně. Protože zrovna přijížděla tramvaj. Chlap si toho ale asi nevšimnul, a rozběhl se proti ně. Dostal jsem v tu chvíli strach. Takový opravdový strach, jako když se chystáte skočit ze skály do vody. Ten jsem měl když se zvedal, ale když běžel, s krví tekoucí z nosa, proti mně a jeho běh byl mohutný, ale viditelně zesláblý, měl jsem pocit jako při tom letu, když padáte do vody. Žaludek jako by se zvedl, a všechny hormony se zhroutily. Nevěděl jsem co mám děla, ale když neudělám nic, srazí mě tramvaj i s ním. Neuvažoval jsem nad tím co se stane s ním, ale věděl jsem že mě se nic nesmí stát. Jsem ještě mladý, a zemřít jen kvůli nějakému stresovanému, agresivně nervoznímu a hrubě jednajícímu člověku nemá cenu. Mám ještě život dlouhý.

Udělal jsem co jsem musel, uhnul jsem těsně před ním o metr doprava a zařval „BACHA !!!“ Ale už bylo pozdě. Chlap byl na kolejích a přijíždějící tramvaj už nestačila zabrzdi. Pouhé drnčení a zvonění výstražného zvuku, který na nás vrhala tramvaj, nestačilo k tomu, aby zabránilo srážce. Uhnul jsem a odstoupil od kolejí. Chlap se snažil vzpřímit, ale pád, který způsobil schůdek obrubníku, ho na tolik oslabil, že nebyl schopen rychle uhnou tramvají. V kleče, jako při modlení , se otočil čelem a celým tělem k tramvají. Se zkříženýma rukama před obličejem zařval poslední slovo „Néééé!!!“ Další zvuky už nezněly jako slova. Jeho tělo bylo asi na jeden metr odraženo před tramvaj, ale pak se s ní utkalo znovu v boji o život, který už neměl cenu.

Válela ho asi dalších pět metrů, než zastavila, ale to už se chlap dostal pod kola. Ruce měl odtržené od těla a kousky masa, ze kterého vytékala ještě teplá krev, se povalovaly mezi kameny. Tělo bylo špinavé od bláta a červená barva se na těle smíchala s tím vším a tvořila docela hnusný pohled na  zkrvavěné oblečení. Obličej vypadal, by ho někdo strouhal na kuchyňském struhadle, který se používá třeba když se strouhá mrkem nahrubo. Vlasy slepené krví, která po nich stékala, se lesky v krásném slunečním svitu. ...