"o Slečně mých snů a pasáčkovi"

Do klobouku její dlaně vecpala celé nebe na němž právně tragickou smrtí zahynul Měsíc

všechna ta ztracená slova na obloze, která kdosi nazval Hvězdami, spočítala (dokud se nezačala množit)

Její máma pěstovala motýly a zmuchlávala do obálek dceřiny smutky

Pravidelně ostnaté dráty nezapočatých vět otevíraly její žily a vkládaly jí do nich lásku ve stále větších dávkách

dokázala na své tváři vyšlechtit neuvěřitelné odrůdy úsměvů

a kreslila mladé punkáčky na předloktí tmavě modrým centrákem nebe

Nikomu nepatřila

Seděla na zemi jednou se mnou,

                         jednou s žirafkou z bombičkových per

a i v té smradlavé šedi hnusných dnů spávala klidně na špendlíkových hlavičkách

Povídala si s pasáčkem oveček, co měl v ústech květinkovanou flétnu a za ouškama divoké višně

spolu pak zpívali o propadlých jízdenkách světlé modře a nepíšících dětských prstech čistoty

Nikdy ale nepřestali věřit v nepomíjivost rozdrcených čokoládových krásnooček z leknínů

... třebaže ještě neznali Život