Myšlenkový maraton

Propast mi nahlíží skoro až dožaludku

a protože se nevzdávám

(zásadovost je pořád jenom zásadovost...)

tak jako narkoman si šňupnu z toho smutku.

Vzpomínky z toalety, hrudník oholený,

víc ke štěstí mi nechybí.

(Kdo chce příliš málo riskuje, že nedostane nic...)

Snad ještě...medvídek a čtyři holé stěny,

ve kterých šílenství a lakovaný nehet

nevzbudí klevety a infarkty,

(sebestřednost nepovoluje dvojího výkladu...)

kde duše (plíce také) mohou být jak dehet.

A tak tu stojím nad propastí, gumoví medvídci sněží

a tohle všechno, bez výmyslů, to vše mi hlavou běží.