Přátelství

... no uvidíme ...

Přátelství

Co je tohle vlastně za slovo? Nejspíš je to slovo, které jen málokterý z nás umí užívat … nebo alespoň mně dělá problémy určit kdo je přítel a kdo ne … v jednu chvíli jsou přátelé a najednou jsou k vám otočeni zády … co je to za svět, že se přetvařujeme jeden na druhého, že dáme na slovo někoho druhého o někom třetím … že sami nepřijdeme a nezeptáme se kde je pravda?
Jestli v nás to slovo má vzbuzovat nějaký pocit, tak myslím, že by to měl být pocit bezpečí … při tomto slovu by se nám měli vybavit tváře, které nám pomohou, a které se neobrátí zády, ty které nám věří a ty které nedají na slova někoho druhého o někom třetím. Tak proč pro mě tohle slovo začíná být prázdný pojem?
Kde tenhle pocit vzniká? A proč v některých případech opět mizí do ztracena? Proč v jednu chvíli tvrdíme a jsme si jisti, že zrovna tenhle člověk je ten pravý kamarád, a že zrovna tomuhle můžeme věřit? Ve většině případů se z něj však vyklube ten druhý, který bude o vás vyprávět někomu třetímu a ne ve zrovna lichotivém světle …
Pythagoras řekl, že přátelství je rovnost. To by potom ovšem znamenalo, že nemůžeme být přátelé s lidmi, s kterými si nejsme rovni? Otázkou však zůstává … rovni v čem? Ve všem? Nebo je ve věcech, na kterých je naše přátelství postaveno? Je každé nerovné přátelství předem odsouzeno k záhubě? Dost možná to onen moudrý člověk myslel ještě zcela jinak …
Nejspíš myslel názorovou rovnost. Princip postavený na vyslechnutí a akceptování názoru někoho jiného, to by pak vysvětlovalo všechny mé dosavadní problémy s „přáteli“. Měl by si snad člověk své přátele vybírat? Nebo by bylo lepší přijmout každého člověka bez ohledu na to jak dlouhý čas naše přátelství potrvá?
Jistý John D. Rockefeller tvrdil, že přátelství založené na obchodu je lepší než obchod založený na přátelství. Co je v tomto případě povrchnější? A je vůbec nutné při zhodnocování přátelství měřit povrchnost? Pokud se někdo snaží být s vámi přítel jen proto, že jste mu užiteční … ale vždyť přece každý vztah je založen na vzájemné užitečnosti … nebo spíše záleží na materiální užitečnosti? Měli bychom každého člověka, který staví přátelství na materiální užitečnosti předem odsoudit a nedat mu kus sebe? Má pan Rockefeller pravdu a toto přátelství by mělo být považováno za plnohodnotné … nebo byl sám pan Rockefeller povrchní a jeho přátelé nikdy nepocítili ten pravý cit?
Ať už je to tak či tak … je pravdou, že těch pravých přátel je jen velmi málo, a že tu malinkou hrstku, o kterou jsme se již několikrát ve svém životě mohli opřít a my sami jsme jim poskytlli totéž, bychom měli chránit jako to nejvzácnější, co nám život dal. Protože život když dává, tak také bere.

---