S oloupanou duší

Chodím s oloupanou duší

                                               a nedbám pohoršených pohledů

slupky  lehkomyslně odhazuji jako drobty ptákům

a kochám se intimním dotekem větru

na své čerstvé kůži

Závidí mi tiše soukajíce přitom na sebe trika s nápisy

nápisy psanými přes rukopis duše

a pyšní se jimi marně

snad jako páv svými péry za temné noci

když láká ospalou samičku

Jdou s ostrouhaným nitrem

a já se již nedivím

nedivím se jejich rozpadající se dužině

a hnilobným strouhancům

v papírovém kornoutu dnešních novin

Já ostrouhat se nenechám

a na kostičky pokrájet nepotřebuji také

neudělají ze mne přísadu do receptu postmoderní polévky

ale s radostí jim posloužím jako paprika

co okoření sladké tahy medu kolem pusy

S bdělostí čekám až polévka překypí...