Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZmätok
20. 01. 2006
9
11
4712
Autor
Usmáty_autor
Chce sa mi snívať odteraz,
naveky a stále,
aby sny zotrvávali v nás
a nešli nikam ďalej.
Ale nechcem spať,
ja bdieť zostať chcem,
hádam ma niekto má i rád
a prídej aj do tajomna. Sem!
Moja duša je teraz zmätená,
neviem si vysvetliť okolité javy,
je to naozaj silná zmena,
a možno sa to len tak javí.
S úsmevom kráčať idem,
v duši ale zamyslená,
noc mi proste chýba cez deň.
A v mysli mi víria mená...
A ÚSMEV ŽIARI
MI V TVÁRI
A DUŠA MYSLÍ
SI V MYSLI
naveky a stále,
aby sny zotrvávali v nás
a nešli nikam ďalej.
Ale nechcem spať,
ja bdieť zostať chcem,
hádam ma niekto má i rád
a prídej aj do tajomna. Sem!
Moja duša je teraz zmätená,
neviem si vysvetliť okolité javy,
je to naozaj silná zmena,
a možno sa to len tak javí.
S úsmevom kráčať idem,
v duši ale zamyslená,
noc mi proste chýba cez deň.
A v mysli mi víria mená...
A ÚSMEV ŽIARI
MI V TVÁRI
A DUŠA MYSLÍ
SI V MYSLI
11 názorů
Usmáty_autor
25. 02. 2008
že život vždycky stál, stojí a bude stát za to, aby ho člověk dožil .. ono se s tím totiž víc dělat nedá
:-)
Usmáty_autor
25. 02. 2008
jo, a u toho prologu se mi vybavil známý citát Jana Wericha k této problematice :-)
ten závěr dobře koresponduje s tvým postojem, který jsi naznačila v názorech u předchozího díla