Kde je nejlépe

Seděl za stolem a velmi soustředěně, zprava doleva, od konce do začátku odepisoval z knihy jednotlivá písmena. Kniha se postupně tenčila, odhmotňovala a vracela zpátky, jen do představ, tam, kde byla skvělá a krásná a lidé jí aplaudovali a autora nosili na ramenou a pořádali na jeho počest bankety a čtení a všichni chtěli knihu mít, s podpisem na rozesmáté černobílé fotografii vzadu na obálce.

Občas se zasekl, když narazil na obrat nebo větu, která by možná měla přežít, ty ukládal do paměti a lepil z nich velkolepou knižní mozaiku, která se dala číst odkudkoliv, části špatných knih, útržky vět se mísily a proplétaly a rozkvétaly v jediné fantastické knize, povstalé z popela knih, které neměly být napsány vznikala kniha, kterou nikdo nenapíše.

Občas se lidem zastesklo po odepsaných knihách, mysleli na ně, mluvili o nich a psali o nich knihy, převypravovali věci, které byly pryč, ale šlo to těžko, zmizelé obraty jako by už neexistovaly, bylo to jako lovit drobné mince z nejhlubší černoty oceánu, při vzpomínání člověka až mrazilo.

Pečlivě odepisoval jednotlivá písmena, osvobozoval slova a dával jim druhou šanci.