James a Edith

Snům, vyprahlým dnům, k uzoufání...

Ještě se sny snějí.
Ještě tě jím, žeru.
Ještě se směju dušičkám zbloudilým,
sirotečkům.
Jak skákaly, poděšeně, z mých zad,
nejsem náklaďák.

Byt přepadla URNA,
ten dům je v Pařížské,
podnikatel musel do vězení,
rok si ho tam nechali.
Jen tak.

14letého syna měl zrovna v péči
syn milenky roztřískal bavoráka,
vyprávění je zajímavé,
je to zločinec nebo anděl?

Edith zvedne ruce,
dav šílí,
James zvedne ruku,
dav se chvěje rozhořčenou spravedlností.

Moje ruka má prsten,
já zvednu ruku a
kameraman se směje
jak měsíček na hnůj
řeklo by se
kdyby se chytila myšlenka,
ale myšlenka to nestihla.

Jsem James i Edith!!!
A svět mě nechápe.
Ach.

---