Srdce Evropy

Praha.Praha je naše hlavní město(to ale všichni moc dobře víme), je tu spousta turistů, památek, velvyslanectví a podobných prestižních center vlády a bohatých, jako Pražský Hrad apod...Kromě toho jsou tu nudná a řadová sídliště, vily boháčů a vybydlené squotty. Spousta hospod, špinavé ulice, ale i nádherná a tajemná místa, jako vyšehradský hřbitov i taková lanovka na Petřín je úžasná, když jedete dolů, vjíždíte jakoby do jiné dimenze, ale nahoře to teď hrozně klouže, zato rozhledna je teď krásně osvětlená a když je večer, na Petříně září jen bílý sníh a nikde ani noha, má to úžasnou atmosféru.
Nebo takové kostely v Praze, kamkoli člověk jde, na nějaký narazí. A´t už jste věřící nebo vůbce, velkolepost kostela vás přinutí ztišit hlas a sklonit hlavu před Bohem. A co Orloj na Staromáku, pokaždé, když se tam dostanu, odbíjí šestou večer, hrozně zvláštní...Všude samý cizinec s foťákem. Ale taky spousta krásných galerií a když je zrovna na náměstí míň lidí, člověk má chuť roztáhnout ruce a proletět se po té obrovské otevřené ploše a v uličkách se skrývají zmrzlí bezdomovci, žebrající o korunu, aby se mohli opít a zapomenout na všecko, na někdy truchlivý život ve velkoměstě, stejně tak truchlivý jako značeně monotónní a stereotypní život hloupých a mířených ženušek v domácnosti, bavících se sledováním seriálův televizi, které nemají s realitou nic společného a posíláním neodbytných dětí hrát si na špinavé sídlištní hřišťátko mezi své vrstevníky. Ženy čekají na své manžely, až se vrátí z práce, občas si postěžují sousedce, zapálí cigaretu a ve skutečnosti nežijí.
Velkoměstský stereotyp. Osamělost. Mezi tolika lidmi je každý sám.
Rockové kluby, plné mladých lidí, snažících se odlišovat od té masy aspoň svým vzhledem, snaží se vrátit do dávno minulých rebelských nebeských svobodných let, druží se, fascinováni a omámeni hudbou s ostatními, aspoň na chvíli získávají pocit blízkosti, než koncert skončí.
Znuděná mládež v hospodách, čtvrté, páté, šesté pivo, vždyť je to jedno. Kouř ve vlasech, opilecké řeči, smích a láska ke všem. Než se ráno vystřízliví.
Drogy. Krádeže. Vraždy.
Úžasní mladí intelektuálové, vysoké školy, kavárny, hrnek kávy, dlouhý kouř, nová elita, malíři, spisovatelé, básníci, neznámí herci...
Stovky kapel, snažících se prosadit.
Mladí a šťastní lidé-růžové dívky, chlapci s nagelovanými vlasy, milují komerci, nic neřeší, "jsou v pohodě."
Lidi, patřící do jiné doby. Umění jakoby mizelo. Kampa. Poslední zbytky hippies. Milenci v trávě a na trávě. Důchodci v tramvajích, chtějí si povídat. Úspěšní manažeři, podnikatelé, pospíchají, nemají čas, musí stihnout pracovní schůzku.
Supermarkety, obchodní řetěuce, konzumní život. Budoucnost patří technologii. Ztrácení času čímkoliv. Rychlá auta, Nuselská most, hop dolů a na placku a kdo si toho všimne. Úžasná Vltava, trochu špinavá, Karlův most v noci a vracíme se do dob minulých aspoň na chvíli.
Základní umělecké školy vychovávají nádherné nevinné děti k hudbě, už dlouho, zvuky nástrojů, jiné děti skloněny nad obrázky, zabrány do práce, prosluněné ateliéry.
Natáčení na silnicích, natáčení zahraničních filmů v ulicích, připomínajích Londýn.
Letiště Ruzyně. Tisíce letů tam a zase zpátky, jak se komu zrovna zlíbí, jak se nakonec přece jen rád vrací do matičky Prahy. Ve starých částech dýchý minulost. Kafkovo muzeum. Činžáky s vysokými stropy, ve sklepě svá tajemství. Žižkov s hlavami v popelnicích. Art kina, kde se scházejí ti skvělí intelektuálové. Veliká knihovna. Bio jídlo.
Ale to je současnost. V minulosti ani hlavním mětsem být nemusela, stala se však kulturním centrem, rozvíjel se zde obchoda řemesla a brzy se stala proslulou. Srdce Evropy, tak se jí říkalo.