Pohádka pro tebe :o)

Možná máš ze mě někdy trochu strach,

že se změním v chameleona,

osedlám kanoi a odpluju s modrým kloboučkem na hlavě

pestrobarevnou džunglí.

Jsem tak trochu bláznivá jako touhou zmatené barevné pírko

lechtající malou opičku u nosu a po chvilce hladící zelené listí stromu.

Ztrácím se a vracím tak nepravidelně, jako se občas nenalézám.

Zdává se mi o rytířích a vílách, možná sis mě přečetl v pohádkové knížce,

a uvěřils, že jsem skutečná.

Anebo jsem ti dala napít kouzelný nápoj,

jenže jsem se ze zvědavosti taky napila,

a teď si už nic nepamatuji.

Ačkoli

bosorkám se nedá věřit.

Mám ráda krajiny za zrcadlem, kde se hledám, průhledním a mizím,

občas si hraju na schovávanou sama před sebou.

Někdy se sama v sobě ztratím.

To se v pohádkách stává.

Zmateně bloudím labyrintem oslepená střípky rozbitého zrcadlového světa.

Asi bych se rozplynula, kdybych tě nenašla.

V něžných dotecích  tajemství.

Asi jsi měl pravdu,

jsi velky čaroděj,

ačkoli

bosorkám se nedá věřit.