Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMezi náma
24. 01. 2006
6
3
2064
Autor
Cairo
dneska na nádraží
po tisíc letech
nebo jak dlouho to bylo
smál jsi se
skoro nuceně
jako dyž ti něco
nebo někdo
pije krev
tlačí na spánky
voči
jo tvoje voči
ty máš pořád hnědý
krásný
vlasy ti porostly
skoro po ramena
jenomže
teď je zima
a tehdy bylo léto
je divný
jak někdy věci
nestihnou přebolet
čas neni špatnej doktor
to jenom ta láska
dělá šrámy
nechává prázdno
kde bylo hezky
a do těch míst
zatracenejch
už nedáš nikdy nic
a můžeš se jen tvářit
jako že tam nejsou
ty zůstanou
dneska na nádraží
po tisíc letech
a možná dýl
po tisíc letech
nebo jak dlouho to bylo
smál jsi se
skoro nuceně
jako dyž ti něco
nebo někdo
pije krev
tlačí na spánky
voči
jo tvoje voči
ty máš pořád hnědý
krásný
vlasy ti porostly
skoro po ramena
jenomže
teď je zima
a tehdy bylo léto
je divný
jak někdy věci
nestihnou přebolet
čas neni špatnej doktor
to jenom ta láska
dělá šrámy
nechává prázdno
kde bylo hezky
a do těch míst
zatracenejch
už nedáš nikdy nic
a můžeš se jen tvářit
jako že tam nejsou
ty zůstanou
dneska na nádraží
po tisíc letech
a možná dýl
3 názory
mi tam to jedno místo evoklo Ortenovu sedmou:
čas neléčí když nechce
čas je šarlatán ..
můj šálek *
krásný vyjádření, ale nezněla mi
spíš jako promluva.. je pravda, že udělat z toho prózu, nedalo by se to číst, ale něčím mi nedostačuje.
asi mě minulo zpracování
podez-dívka: dík, to je přesně ten typickej hormonální výlev...no teď sem si všimla že to mám i nahoře napsaný:-) tak tak...
děkuju:-)
Norsko: to je škoda že jenom za jagaru:), ale směješ se...tak to je dobrý:-)