Deník

Nikdy jsem prózu nepsala (teda kromě slohovek ve škole) tak snad se to bude někomu líbit............a pardon, jestli je to dlouhé.........

8. října 2003 středa
Je mi hrozně. Ani nevím, jestli budu schopná napsat jedinou smysluplnou větu. Co se to děje? Proč mi to děláš Dádo a proč zrovna teď? V hlavě mi běží tisíce takových proč. A žádná odpověď. Nic a to ubohé nic se mi vysmívá. Ach Dádo, byla jsem konečně šťastná, tak spokojená jako ještě nikdy. Všechno se mi dařilo! Tak proč Dádo, proč?
Je mi ještě hůř než hrozně. Příšerně. Ne, já si nezasloužím štěstí. Vždycky, když si ho někde kousíček uloupím, dá mi osud facku, která říká: „Ty ne, Šarloto, ty nesmíš!“ Ta facka je tím větší, čím větší štěstí jsem zakusila. Nemám právo žít. Jsem jenom kus hadru, do kterého si každý může kopnout kdy se mu zlíbí. Vždycky to tak bylo, proč by to najednou mělo být jinak? Proč pořád doufám? Popelky přece dávno neexistují…….ani dobré víly neexistují……to jenom já jsem tak hloupá a sním. Jsem tak naivní…….tak pitomá……..proč musím žít? ………dýchám kyslík, který mohl patřit někomu jinému, někomu lepšímu než jsem já……….

Zkusím trochu zalistovat, třeba narazím na nějakou šťastnou chvilku a bude mi lépe………nebude, já vím, ale přesto to zkusím………:

3. dubna 1998 pátek
Mám hlad. Maminka mi nechce dávat jídlo, protože už nemám peníze. Kde je mám pořád brát? O kapesném se mi ani zdát nemůže – maminka mi nedá nic a tata akorát když je pouť – prý abych si něco koupila. Stejně si nikdy nic nekoupím. Nemůžu. Šetřím a sním, že jednou si za to opravdu něco koupím. Teď ještě nemůžu. Ještě dlouho to nepůjde. Pořád si říkám – co kdyby náhodou? Ta náhoda je právě teď. Nemám už ani desetník, všechno jsem postupně dala mamince, aby mi dala najíst. Mám hrozný hlad! Od babičky a dědy si nesmím brát vůbec nic – dokonce ani všechny dárky na Vánoce – jenom ty které maminka dovolí, natož peníze. Lidé na ulici skoro nic neztrácí…………a krást? Nemohla bych nic ukrást……….strach by mi to nedovolil. Co si vzpomínám, tak jsem kradla jenom jednou v životě – šly jsme jednou s maminkou do města a v tržnici měli v bedýnce feferonky. Maminka chtěla, abych jí jednu přinesla. Říkala jsem jí, že se to nemá, ale jako by neslyšela, začala mi nadávat, tak jsem šla a tu feferonku vzala. Pak, když jsem jí ji přinesla, zase mi nadávala, že to dělám moc okatě…….člověk si nevybere.
Dostala jsem jedničku z němčiny, takže mi odbyde jedna hodina. Měli jsme si připravit krátké vyprávění o Berlínu a pak to povykládat u tabule. Moc mě to bavilo. A Nastěnka mě pochválila! Řekla, že jsem šikovná! Maminka mi nikdy neřekla, že jsem šikovná. Nebo to řekla, ale už je to tak dávno, že si na to nevzpomínám. Ta vždycky jenom: „Ty krávo debilní, co chceš v životě dokázat, když seš tak pomalá,…..tak hnusná…..tak blbá……?“ Ale spíš to neřekla. Nejvíc mě z těch jejích nadávek mrzelo, když na mě zanedlouho poté, co jsem začala nosit brýle spustila: „Ty kryso obrýlená…“ . Jako kdybych mohla za to, že nosím brýle. Vždyť za to nemůžu! Podle maminky můžu za všechno špatné, co se stane. Jednou, když mě obviňovala z něčeho, co jsem nezpůsobila, jsem se jí ptala, jestli bych mohla i za to, kdyby bylo zemětřesení a zřítil se panelák a ona odpověděla – ano! Copak jsem doopravdy tak špatná?
Nastěnko ani nevíš, jak mě ta chvála těší. Děkuju ti, i když se to nejspíš nikdy nedozvíš, děkuju moc!
No co dál bylo ve škole….psali jsme písemku z chemie a nejspíš to mám špatně. Budu ráda, když dostanu čtyřku.
Skaut dnes nebyl, protože naše vedoucí – Asja – šla na soutěž – recitovat.

4. dubna 1998 sobota
Maminka mi zase nedala najíst, tak mám pořád hlad. Prý si nebudu muset za jídlo platit až budu mít jenom 500 hodin. Zatím jich mám 720. Je to hrozně moc. Jinak mám ještě každý den popsat 20 listů A5 o tom jak mi ty pitomé hodiny škodí na zdraví. Hlavně mi prý škodí tím, že nebudu moct mít děti. Snad to není pravda. Já bych si přála děti – 2 holčičky. Určitě bych na ně nebyla taková, jaká je maminka na mě. Nechápu, proč je na mě pořád nazlobená, vždyť jsem hodnější než Krákora! Snažím se být co nejhodnější, učím se dobře, tak co by ještě chtěla? Krákoře všechno prochází a ona to moc dobře ví, využívá toho. Může si brát všechny moje věci a já nesmím nic říct. Jsem prý starší a mám být rozumnější. A mám se chovat sestersky. Jenže ona mi všechno zničí! Je to nedávno, co mi vzala mého sněhobílého koníka a nabarvila ho vodovkama na zeleno. Sice se pak umyl, ale zůstal nazelenalý nebo našedlý nebo co je to za barvu. No a kdo byl potrestaný? No já! Jenom proto, že jsem se na Krákoru zlobila! Jinak jsem jí nic nedělala, i když nejradši bych jí dala facku.
Pořád mám hlad. Zítra jdu ke Kudlince na oběd, protože má narozeniny, tak doufám, že se aspoň trochu najím. Nemám už žádné peníze a ani na dluh to nejde.
NOVINA! O půl desáté mi maminka dala chleba! Samozřejmě holý, ale aspoň něco! Před chvílí jeli s tatou do Brna, tak jsem si tajně snědla ještě rohlík, ale za chvíli budu mít hlad znovu.
Musím jít napsat těch 20 listů a to i na zítra, když jdu ke Kudlince. Bůh ví, jak tam budu dlouho.

5. dubna 1998 neděle
Hned ráno jsem začala psát těch 20 listů o tom, jak mi ty hodiny škodí na zdraví., a psala jsem to celé dopoledne. Včera jsem to totiž na dnešek nestihla.
V jednu hodinu jsem šla ke Kudlince na oběd. Měly jsme spoustu dobrot, nejlepší ze všeho byly hranolky. Ty doma nemíváme. Za chvíli jsem ale už nemohla. Hrály jsme s Kudlinkou pexeso, karty, člověče nezlob se a poslouchaly jsme hudbu – hlavně její oblíbenou Celine Dion. Mám teď nad čím přemýšlet: Kudlinka povídala, že prý se líbím Matějovi! Povídaly jsme si o něm – hodně dlouho. Pořád vyzvídala, jestli se mi taky líbí………no jistě! Jsem ráda, že ho můžu každý den ve škole vidět, dívat se na něho při hodinách…….sedí v první lavici…..má nádherné tmavé oči, je chytrý…..moc se mi líbí!
Vůbec se mi od Kudlinky nechtělo. Vrátila jsem se kolem páté. Maminka nenašla průkazku do knihovny, tak se vztekala, ale naštěstí mi nic nepřidala.
Držela jsem do jedenácti abych to stihla.

6. dubna 1998 pondělí
Když jsem přišla ze školy, začala jsem psát těch 20 listů. Po svačině mi maminka povídala, že u toho psaní mám stát, tak mě teď krásně bolí záda jak jsem byla ohnutá ke stolu.
Při večeři jsme se s Krákorou trošku pošťuchovaly – samozřejmě z legrace – a proto musím místo dvaceti listů psávat od zítřka 30. A při pití jsem musela stát, ještě že už jsem měla po jídle, jinak bych musela stát i při tom.
Večer maminka udělala horký čaj (podle mě schválně). Musela jsem chvilku počkat abych to nepila úplně horké (i pak to dost pálilo) a nestihla jsem být do sedmi přichystaná na spaní. Maminka totiž kdysi určila, že v sedm hodin večer musíme mít vyčištěné zuby, být v pyžamu, prostě jen ulehnout do postele. Taky určila, kolik hrnků denně musíme vypít – proto jsem to pití nemohla odmítnout. Nestihla jsem to. Skončila jsem 3 minuty po sedmé a za to jsem musela držet o 3 hodiny déle než jsem měla držet původně – takže do tři čtvrtě na 1. Krákora to taky nestihla, ale ta dostala jenom zákaz televize jako vždycky. A jako vždycky se stejně na určité programy, přesněji řečeno na ty, které chce Krákora vidět, udělá výjimka. Takový zákaz bych taky brala.
Ve škole jsme psali písemku z němčiny. Nastěnko potřebuju jedničku. Znamenají pro mě víc než si dokážeš představit…………
Učit jsem se dneska nestihla, tak si to zítra akorát přečtu ve škole. Před dějepisem mám hodinu volno, měla bych to stihnout. Jenže se učíme takové hlouposti o politice v Českých zemích – to mi vůbec neleze do hlavy.

7. dubna 1998 úterý
Dneska to bude stručné:
Byla jsem vyvolaná z dějepisu a dostala jsem jedničku. V hudebce jsem měla zpívat a dostala jsem taky jedničku, takže mi dnes odbyly za jedničky 2 hodiny. Ještě mi odbylo 100 hodin za to, že se zjistilo, že Krákora tajně chodila do knihovny. Takže mám 578 hodin. I tak je to moc. Držela jsem do půl desáté.

8. dubna 1998 středa
Z té písemky z chemie jsem dostala trojku! Pan učitel si k sobě zapsal jedničku……nemusela jsem mu nic říkat….(Kudlinka se tomu hrozně divila)………..řekla jsem mu to. Povídal, že prý si tu jedničku zapsal už automaticky. Jinak jsem ještě z chemie z laboratorek dostala dvě jedničky a z písemky z němčiny taky jedničku. Z češtiny jsme psali písemku a mám dvojku. Pak nám paní učitelka rozdala křížovky a protože jsem ji vyluštila jako první dostala jsem jedničku. To je dnes známek! Celkem jsem teda měla 4 jedničky, takže mi odbyly 4 hodiny.
Večer jsem šla s maminkou na hlínu a potkaly jsme Kudlinku. Přemlouvala maminku, abych mohla jít ven, ale nemohla jsem, protože mám ty pitomé hodiny. Kudlinka byla zklamaná, ale myslím, že já víc.
Držela jsem do 21:10, hodin mám 559, protože mi maminka 10 odpustila jen tak.

9. dubna 1998 čtvrtek
Jsou velikonoční prázdniny. Maminka byla v práci, tak jsem měla chvilku volno, jinak celý den držím a píšu listy. Zbytečně mě zdržují! Kdybych je nemusela psát, měla bych víc hodin navíc. Maminka totiž určila, že denně musím oddržet 5 hodin, o víkendech a prázdninách 10. To co je přes, je navíc a zdvojnásobuje se, takže se mi jedna hodina navíc odečte jako dvě.
Držela jsem do devíti, hodin mám 545 – to je pořád moc. Jídlo dostávám na dluh, tak aspoň hlad nemám.
Dneska dojel tata. Doufám, že zítra pojedeme k babičce. Jezdím tam ráda, i když tam musím držet a dělat jako, že se mi sedí příjemně s rukama nad hlavou opřenýma o vršek křesla. Copak si nikdo nedokáže představit, že mě to bolí? Copak nikoho nenapadne, že musím? Proč mi to věří? Musím lhát, bojím se, že na to někdo přijde a zároveň si to přeju jako ještě nikdy nic!

10. dubna 1998 pátek
Maminka šla dneska na 6 do práce. Teď je odpoledne a maminka je s tatou ve městě, pak doufám pojedeme k babičce.
Když se maminka vrátila z města (o půl sedmé), dala jsem jí těch 30 listů a ona mi povídala, že jich mám psávat 40, protože jsem jí je měla odevzdat, když přišla z práce. Myslela jsem, že to platilo jenom na včerejšek…………lepší nemyslet. Nevím jak to mám stíhat. Do 20:30 mám mívat oddržených 10 hodin (ve všední den 5) a do 19:00 mám mívat napsaných teď už teda 40 listů. Prý až budu mít 500 hodin, budu těch listů psávat jenom 15 a nebudu si muset platit za jídlo. Krákora sice byla svědek, když mi to maminka říkala, ale říká se: sliby se slibují, blázni se radují……Jsem zvědavá. Zatím mám hodin 526.
K babičce jsme nejeli, snad tedy zítra………..

11. dubna 1998 sobota
Ráno tata povídal mamince, že až umyje nádobí, tak pojedeme k babičce. Maminka u toho jenom stála, chvíli po sobě řvali, ale nakonec jsme jeli.
U babičky jsem jako debil psala těch 40 listů. Tata se pořád chtěl podívat co to píšu, tak jsem dělala jako že něco opisuju z knížky. Nesmí nic vědět. Nikdo nic nesmí vědět. Maminka říkala, že kdyby se to někdo dozvěděl, strčili by mě do blázince. Nevím, jestli je to pravda, ale mám hrozný strach to někomu říct. Nevím, co by bylo dál. Vlastně ani nevím proč mám takový strach to někomu říct. Možná se bojím, protože nechci být jiná než ostatní. Stejně jsem jiná. A stejně v tom blázinci jednou skončím, tohle nemůže normální člověk vydržet. Už jednou jsem tam byla a maminka se mi kvůli tomu doteď směje……..bylo to, když jsem ještě chodila do školky. V noci jsem se počůrávala, proto jsem tam musela. Ale pustili mě……tak přece musím být normální……kdybych nebyla, nechali by si mě tam ne?………..Stydím se za to. Strašně se stydím.
Držela jsem do půl dvanácté, abych měla 10 hodin, jenže maminka to neuznala! Prý mě o půl dvanácté nemohl nikdo kontrolovat! Já se tak trápím do půl dvanácté a ona mi řekne tohle! A ještě mi přibylo 100 hodin, protože jsem těch 10 podle maminky nestihla! Vždycky dřív mi za to přibývalo 50 a teď najednou 100!!! Nevím jestli se mám dřív vztekat nebo brečet…….nesmím stejně ani jedno aby mi nepřibyly další hodiny. Nevím, co mám dělat. Všechno je zbytečné. Maminka si vždycky něco najde aby mi mohla přidat další hodiny. Já jsem zbytečná.

12. dubna 1998 neděle
Tata a děda odešli na závody lodí, tak jsem psala. Ale za tu chviličku jsem to stejně napsat nestihla.
Na oběd přišla teta s její rodinou a pak jsme jeli k nim. Hráli jsme hry na počítači, dívali se na televizi a teta udělala toasty – mňam! Když jsme se vrátili zpátky k babičce, pokračovala jsem v psaní, ale tata otravoval ještě víc než včera. Už mi to dokonce bral z ruky a chtěl se podívat kolik toho mám jako opsaného. Takže jsem dál psát nemohla a nestihla jsem to. Zase mi přibylo 100 hodin. Držela jsem do 20:55.

13. dubna 1998 pondělí
Ráno jsem držela, protože tata by určitě zase otravoval. Myslela jsem, že pojedeme v jednu domů a že to stihnu napsat doma. Tam by mě neotravoval. Jenomže domů jsme jeli až v pět a cestou jsme se ještě zastavili u nějakého chlapa – nevím kvůli čemu. Přijeli jsme kolem sedmé a mě přibyla další stovka za to že jsem to nestihla napsat. Jsem zoufalá. Tolik hodin za pár dní!
Maminka mi dovolila se vykoupat a umýt si hlavu.

16. dubna 1998 čtvrtek
Psali jsme písemku z přírodopisu, ale měli jsme jinou učitelku, protože ta naše je nemocná. Ta druhá byla nějaká zmatená – nechala si věci před hodinou ve třídě i s otázkama, takže jsme si předem vyhledali odpovědi a měla bych dostat jedničku.
Třídní nám povídal, že pojedeme na výlet s 8. A na dva dny do východních Čech a že to bude stát asi 400 Kč. Cestou prý navštívíme muzea, hrady atd. Doufám, že pojedu.
Když jsem přišla ze školy, řekla mi maminka, že si ruce mám dát dolů, takže jsem nedržela!!! A ani jsem nemusela psát těch 40 listů! Šla jsem teda za Kudlinkou – hrály jsme na klavír a pak jsem si od ní opisovala fyziku. Prý můžu přijít i zítra.

19. dubna 1998 neděle
Dneska jsem zase nedržela!
Ráno jsme šly s Kudlinkou jezdit na kolečkových bruslích a potkaly jsme dva kluky ze třídy. Matěje bohužel ne…………Moc dobře nejezdím, Kudlinka taky ne. Musí na nás být legrační pohled. Dvě upachtěné holky se snaží bruslit, rozhání se rukama aby neztratily rovnováhu, brzdí o sloupy…….a ten rachot koleček!
Odpoledne jsem chtěla jít zase ven, ale maminka mě nepustila. Šla jsem až navečer s Krákorou a morčetem. Morče nám uteklo, tak jsme ho honily. Naštěstí jsme ho chytly i když celé špinavé.
Maminka s tatou zase není. Tata opravoval zvonek, protože nezvonil a maminka na něj ani nechtěla zavolat, jestli už zvoní nebo ne, když se ptal.
Z Bewerly Hills jsem viděla jenom kousek, protože mě maminka pořád odháněla s tím, že si mám překontrolovat, jestli mám všechno přichystané do školy. Že by to řekla taky Krákoře, to ji nenapadlo. Fakt nenápadné, jak se snažila abych toho viděla co nejméně. Nechápu proč!
Už od včerejška spím s maminkou a Krákorou v pokojíčku. Maminka si tam nastěhovala celou lavici z kuchyně a k ní přistavěla židle – na tom teď spí. V pokojíčku se nedá pohnout. Spí se tam hrozně – je tam vydýchaný vzduch a maminka nechce vyvětrat. Je tam smrad! A taky si tam nemůžu psát deník.

23. dubna 1998 čtvrtek
V matice jsme psali čtvrtletku. Doufám, že budu mít dostatečný počet bodů na jedničku. Měla bych totiž v matice přidat.
Odpoledne šla maminka na třídní schůzky a já s Kudlinkou jsme jely bruslit ke škole. Třídní povídal, že jsem spolehlivá a chválil mě jako vždycky. Aspoň někdo mě pochválí a nenadává mi. Maminka dostala na lístečku samozřejmě moje známky:
Čeština 1-, matika 2+, němčina 1, dějepis 1, zeměpis 1-, přírodopis 1, fyzika 1, chemie 1-.
Večer jsem nestihla být do sedmi hotová – skončila jsem 6 minut po sedmé, ale usmlouvala jsem to s maminkou na 3 minutky – tedy 3 hodiny.

24. dubna 1998 pátek
Ráno jsem hodinu držela.
V chemii jsme psali další písemku na vzorce sulfidů a dostala jsem dvě jedničky z předchozí písemky, takže už nemusím držet.
Odpoledne jsem s Kudlinkou bruslila. Skaut dnes nebyl. Večer jsme s Krákorou hledaly morče, které uteklo a protože jsme ho chytily až pozdě večer, maminka se vztekala, ale naštěstí mi nic nepřidala.

---