Šváb

 

 

 

 

Zkrátka nejpravděpodobnější je, že člověk v životě jde spíše tam, kam nechce a dělá spíše to, co dělat nemínil a umírá jinak než si kdy přál, bez naděje, že by mu to někdo někdy vynahradil.

 

/A.Rimbaud/

 

 

I.

 

 

Byla středa. 3. září. 1979.

Helena vystoupila z taxíku a upravila si žluté šaty. Chvíli pozorovala dělníky, kteří prováděli výkopové práce vedle jednoho domu. Dva z dělníků gestikulovali rukama tak zběsile, že připomínali dvě chobotnice bijící se o kousek mořské vlny. Když už to vypadalo, že se jejich chapadla nakonec zamotají proletělo docela nízko nad jejich hlavami malé letadlo a začalo na zem plivat růžové letáky. Dělníci hádky nechali a začali růžové nadělení sbírat. Jeden leták dopadl  také před Heleniny nohy.Propagoval  jakousi nejnovější dietní kůru . Helena ho zmačkala a hodila zpět na zem. Dělníci také pročítali toto poselství z nebe a významně si poklepávali na svá pivní břicha.

Helena si zapálila mentolovou cigaretu a vykročila.

Byla rozhodnuta pro radikální řešení a to jednou provždy. Ze začátku byla v manželství s Tedem spokojená, ale poté co zjistili, že nemůžou mít děti, začal ji to při každé vhodné i nevhodné příležitosti dávat dost jasně a výmluvně najevo. Všechny své problémy a mindráky začal řešit chlastem, a ona už měla dost jeho přiblblých vět typu Skoč mi prosím tě pro flašku vodky a tři piva už mě zase suší. Jeho kocoviny byly den ode dne delší a v posteli se cítila jako nafukovací panna, kterou se pokouší pohltit obrovská láhev vodky. Jak jen nenáviděla ty jeho stavy sebelítosti a ty jeho věčné sliby, ale aby ji ještě i po tom všem co pro něho dělala zahýbal a všechny jejich úspory prosázel, teda ani omylem. To už byla pro ni dost silná káva.

Helena se zastavila před starým, zchátralým domem na Almarado street. Z šedé kabelky se sponou ve tvaru kobry vytáhla navštívenku. Navštívenka měla černý podklad na kterém bylo bílými písmeny vytištěno: Guru Bobo Nuanda řeší všechny vaše problémy. V pravém dolním rohu bylo uvedeno telefonní číslo 200452217 a levém pak Almarado street- blok 25.

Helena se podívala na číslo bloku a porovnala ho s číslem na vizitce. Ano, byl to přesně ten dům. Když otevřela vchodové dveře ocitla se na začátku desetimetrové chodby, na jejímž konci stál rám oddělující ji od schodiště.

Helena ucítila zvláštní zápach, nadechla se a prošla chodbou, na jejímž konci se zastavila.

Z horních pater uslyšela dětský křik a pláč.

Nadechla se ještě jednou a začala nerozhodně vystupovat po schodech nahoru.

Guru Bobo bydlel ve druhém patře. Těžké dřevěné dveře jeho bytu zdobila dračí hlava chrlící pomyslný oheň.Uprostřed dveří bylo masivní stříbrné klepadlo.

Helena nikde neviděla zvonek a tak zvedla klepadlo a dvakrát na dveře zabušila. Nikdo neotvíral a tak to zkusila ještě jednou. Nic. Pomalu se otáčela a chtěla odejít. V tom se dveře rozletěly a na prahu se zjevil on. Guru Bobo Nuanda.

Guru Bobo byl malý, černý chlapík neurčitého věku. Otevřít přišel jen tak v županu a plátěných vsuvkách. Břicho měl velké a nafouklé. Dá se říci, že bylo dostatečnou kompenzací jeho výšky. Ruce měl krátké, bez ukazováčku a malíčku na pravé ruce. Na krku se mu majestátně pohupoval perlový náhrdelník a v uších se třpytilo několik zlatých kroužků. V nose, který připomínal nos neúspěšného boxera se pohupovala oválná ozdoba ze slonoviny.

Helena se trochu vylekala a ustoupila o jeden krok zpět.

„Á vy být jistě paní Smithová“ zaskřehotal ten podivný chlapík.

„Ano to jsem“ vyhrkla doposud překvapená Helena.

„Vy nebát se paní Smithová, já vás již očekávat. Vy mít opravdu hodná a starostlivá přítelkyně. Slečna Julie Fantová mít o vás moc, moc velká obava, ale vy nebát se, já pomoci.“

Helena slyšela jak dětský pláč a křik v horních patrech sílí.

Guru Bobo pak posunkem ruky naznačil aby ho následovala a zavedl ji přes nevelkou předsíň do své pracovny.

II.

 

Helena stála uprostřed místnosti, která mohla mít tak čtyři krát tři metry. Místnost byla bez jakéhokoli vybavení, pomine-li hnědý koberec vyobrazující podivné mystické výjevy, malý dřevěný stolek stojící přímo ve středu pracovny, či spíše jakési spiritistické místnosti, malou přenosnou televizi a velké červené svíce rozestavěné po stranách stolku.

Na stěně měl Guru Bobo zarámované filmové plakáty z dílny Walta Disneye, kterým vévodil ten největší Sněhurka a sedm trpaslíků.

Helena si všimla, že k sedmi trpaslíkům byl přikreslen ještě jeden. Vykukoval zpoza velkého stromu, pusu měl otevřenou a smál se od ucha k uchu. V nose se mu pohupovala oválná ozdoba ze slonoviny a na hlavě měl žlutou čepičku. Byl to Guru Bobo Nuanda.

„Ano to být já, paní Smithová, já milovat Disney, to sebe tam dokreslit já“, smál se a bodal se přitom prstem do hrudníku..

„Víte moc věcí na světě nebýt v pořádku.Však víte, moc věcí není tak jak být, proto já tak moc milovat Disney.

Uctívač Disneye kývnul hlavou směrem k televizi, kde zrovna běžela pohádka Slon Dumbo.

„Vidíte on být všude.“

Helena se na chvíli zadívala.

Na obrazovce se zrovna objevil čáp, který usednul na obláček a položil na něho plačící šedý vak.Čáp roztáhnul mapu a začal si zpívat. Kdepak to jsem? Kdepak to jsem? Aha tady silnice šedesát jedna, před benzínkou se dát do leva…

V dálce zahoukal vlak. Čáp se otočil na šedý vlak a promluvil na něj:

Tak maličký a jde se na věc…

Vzlétnul, usednul na jeden z vagónů a volal Paní Slonová, paní Slonová…

Velký šaman poklepal Heleně na rameno a zbylými prsty své pravé ruky ukázal na koberec.

„Vy posadit se prosím.“

Pak televizi vypnul  a odešel do vedlejší místnosti, odkud přinesl několik černých přikrývek, jimiž zatemnil okna a za nejasného pobrukování a šeptání kouzelných formulek začal zapalovat rozestavěné svíce.

Po této předehře se posadil a ze šuplíku dřevěného stolu vytáhnul  láhev coca-coly, která byla naplněna podivně vypadající zelenou tekutinou.

„Tak paní Smithová“ prohlásil slavnostně a láhev láskyplně pohladil. „My teď začít obřad prastará strom Ho. Vy vzít tu láhev do své levé ruky a pravým malíčkem se dotýkat špičky svého nosu.“

Helena si pomyslela něco o afrických bláznech, ale uposlechla.

„Vy teď zavřít oči paní Smithová“ pokračoval Guru. „Až já začít odříkávat kouzelná formulka vy po mně opakovat každé mé slovo, každé slovo, prosím. To být moc důležité, jinak kouzlo se nemuset povést.“

Guru Bobo se posadil do lotosové pozice a taktéž zavřel oči.

„Obřad může začít“ pronesl tajemným hlasem a začal odříkávat magické zaklínadlo.

Helena opakovala po něm.

 

Kujo bela dujo ko

Polu bela dujo ko

Solu bela dujo ko

 

Oho ali oho

Oho bela. Ai oho li abela.

 

Na chvíli se odmlčel. Dětský pláč a křik nad nimi ustal.

 

Bi ti po lala

Si ti po lala

Di ti po lala

 

Oho ali oho

Oho bela. Ai oho li abela.

 

Torto kilon navatro.

 

Po těchto slovech padl s táhlým výkřikem na záda a pak se znovu posadil.

Obřad byl ukončen.

Guru Bobo promluvil.

„Vy už moci otevřít oči paní Smithová.“

Helena je otevřela a podívala se na láhev coca-coly. Všimla si, že tekutina v láhvi změnila barvu. Byla teď červená.

Guru Bobo se usmíval a zdál se být s výsledkem obřadu spokojen.

„Šťáva stromu Ho zbarvit se do červena, to být dobrá znamení.“

Pak vstal sfouknul svíce a sundal přikrývky z oken. Helena ho rozpačitě pozorovala.

„A co dál?“

„Dál?, vy jít teď domů a vypít šťáva stromu Ho a vy uvidět jaká řešení váš problém on vybrat.

Helena se cítila mizerně. „ Říkáte jít domu a vypít tuhle břečku?“

„Paní Smithová, jestli vy nebýt spokojená a bát se, nechat zde kouzelnou šťávu stromu Ho a jít domů sama bez ní.“

Ta slova pronesl s takovou intenzitou až ozdoba v jeho nose začala kmitat zběsile ze strany na stranu.

„ Ne, to ne“ vypravila ze sebe ještě zmatená Helena. „Promiňte, omlouvám se.“

„Já vás plně chápat, to být pro vás nezvyklý situace, řekl Guru Bobo zašklebil se a souhlasně zakýval hlavou. Poté vzal přikrývky a zanesl je zpět do vedlejšího pokoje.

Helena mezitím vypsala šek.

Když se vrátil podala mu ho.

Guru Bobo si šek se zájmem prohlížel a hladil. „Ó paní Smithová, to být opravdu moc dobrá správná suma. Víte moc věcí nebýt na světě v pořádku, moc věcí není tak jak být, ale filmy Disney a váš šek ano.“

Guru vyprovodil Helenu před dveře svého bytu a rozloučil se sní.

Helena se nadechla, zatajila dech a sešla dolů po schodech.

Před domovními dveřmi si zapálila mentolovou mallborku, silně si potáhla a z kabelky vytáhla láhev coca coly .Chvíli si ji prohlížela, pak ji vrátila zpět a mávla na projíždějící taxík.

 

 

III.

 

Fred si přihnul s placatky havajského rumu. Svoji práci nesnášel. Financial servis.

Půjčování peněz za nekřesťanské úroky. Kdo to má proboha  vydržet. Už teď mu dlužila polovina jeho klientů. Promiňte nepřišla mi renta. Promiňte dnes se propouštělo. Promiňte zaplatím zítra a další blbé kecy a výmluvy. Věděl, že ti lidé v tom lítají. Věděl, že ti lidé jsou ve stejných sračkách jako většina lidí této podivné planety. Věděl to a užíralo ho to. Tohle už dlouho nevydržím, honilo se mu hlavou. Nevěděl jak to zítra na poradě zdůvodní svému šéfovi Davidu Balymu. David Baly. Syčák. Gauner. Majitel firmy.  Dva domy, garáž plná luxusních aut, dvacet štětek na jednom prstě. Vypasená pijavice podporovaná zákonem. Podivná doba. Podivný svět. Katastrofa.

Fred přibrzdil. Blížil se ke svému domu a cítil se jako spráskaný pes. Jediné co ho drželo jakž takž při smyslech byla Julie. Julie, která se zjevila. Julie, která mu byla seslaná snad samým bohem.

S Helenou to už dávno nefungovalo a taky mu to bylo už po těch letech jedno. Toužil po dítěti a s Julii se mu to konečně…

Fred zastavil a vystoupil z auta.

Před domem potkal souseda, který venčil svého psa. Jmenoval se Frank. Pes Malá Dina.

Malá Dina k němu radostně přiběhla a zatahala ho za nohavici.

„Vypadni ty bastarde“ obořil se vztekle na psa.

„No, no“ uslyšel za sebou.

Fred jenom mávnul rukou, něco zabručel a vešel do domu.

Výtahem dojel do třetího patra a odemknul.

U dveří stály Heleniny bílé boty se stříbrným jehličkovým podpatkem.

„Heleno jsi doma?“

Nikdo mu neodpovídal.

Fred položil svoji cestovní tašku vedle Heleniných bot a prošel celý byt. V obývacím pokoji stála na stole prázdná láhev coca-coly a její kabelka, na jejíž sponě  ve tvaru kobry seděl a očividně a užíval života veliký šváb.

Fred se k němu přiblížil, ale šváb vycítil nebezpečí a bleskurychle se přesunul z kabelky na koberec.

„Ty jeden šmejde“ zařval Fred a začal švába pronásledovat.

 Při tom však zapomněl na malý schůdek a praštil sebou o zem. To ho ještě více rozzuřilo a švába začal zuřivě pronásledovat.

„Tak kde jsi, pojď k tatínkovi.Něco pro tebe mám..“

Nic, jako by se propadnul do země.

Frank vstal, zašel do kuchyně a s náprsní kapsy vytáhnul placatku.Jednou rukou se opřel o dřez a druhou do sebe vyprázdnil zbytek rumu. Pak se vrátil zpět a u dveří se zastavil. Nenápadně se podíval přes pootevřené dveře.

Šváb zase seděl na Helenině kabelce a dělal, jako by nic.Tentokrát neměl štěstí. Frank vystartoval, přeskočil schůdek a vší silou švába udeřil.

Ucítil křupnutí a uslyšel tichý sten.

Po exekuci přistoupil k oknu, pootevřel ho a zbytek švába seškrábnul z dlaně na okenní parapet.

 

IV.

 

Fred stál v koupelně a napouštěl si vanu.

Stál a pozoroval proud teplé vody. Proud teplé vody byl balzám. Proud teplé vody byl lék.Cítil jak se mu začíná vracet nálada…

 

V.

 

Po šesté hodině se v bytě rozkašlal telefon. Fred, teď již v županu a sklenkou vodky k němu přišel a zvedl sluchátko. Byla to Julie.

„Ahoj zlato“ zašeptala vzrušeně. „Helena je doma?“

„Ještě ne broučku a abych ti řekl pravdu ani mě to nezajímá.“

„A nevíš jestli už tam byla?“

„Kde?“

„No však víš.“

„Aha, no zkusím mu zavolat, zjistím to a pak ti brnknu, ano?“

„Dobře miláčku, stýská se mi.“

„Mě taky, pa.“

Fred dopil sklenici a položil ji na stolek vedle telefonu. Z kalhot přehozených přes křeslo v obývacím pokoji vytáhnul navštívenku.

Navštívenka měla černý podklad, na kterém bylo bílými písmeny vytištěno Guru Bobo Nuanda řeší všechny vaše problémy. V pravém dolním rohu bylo uvedeno telefonní číslo 200452217 a levém pak adresa Almarado street- blok 25.

Vytočil číslo.

Na druhém konci uslyšel štěbetat postavičky z nějakého filmu pro děti.

„Haló“ vysoukal ze sebe Fred.

Odpověděl mu chraplavý hlas. „Ano, co vy si přát?“

„Tady Ted. Ted Smith.“

„Á pan Smith, očekával jsem váš hovor.Věc s vaší ženou být vyřešená.“

„Jak, proboha?“ nechápal.

„To tajemství pane Smith, vy mi důvěřovat. Strom Ho už určitě nějaké řešení pro vás vybrat. Víte moc věcí na světě nebýt v pořádku, moc věcí není tak jak být, ale filmy Disney a šek slečny Julie ano. Mimochodem slečna Julie být moc hezká, moc hezká…“

Ted slyšel jak se Guru Bobo  na druhém konci hlasitě směje. Pak zavěsil. Přešel do obývacího pokoje a sednul si do křesla. Slyšel jak nad jejich domem přelétá malé letadlo. Letadlo vyplivovalo letáky propagující jakousi dietní kůru. Jeden z nich vletěl pootevřeným oknem dovnitř. Fred vstal, přečetl si ho, zakroutil hlavou a vyhodil ho z okna zpátky ven.

Pak přešel k zrcadlu a chvíli se na sebe díval.

Nebyl to zase až tak špatný den, napadlo ho.

Zrcadlo se pousmálo, zamrkalo a vyplázlo na Freda svůj dlouhý, červený jazyk.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

---