Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Koleje

29. 01. 2006
16
4
3406
Autor
Micro

Seděl na kolejích a prohlížel si dlaně.

   - Myslíš, že až umřu, půjdu do nebe?

   - Jak bys mohl jít do nebe? zeptala se ho dívka, která seděla vedle něho.

   - Do nebe. Máma mi říkala, že když budu věřit v Boha a budu žít podle zásad jeho učení, půjdu do nebe.

   Dívka se usmála.

   - Do nebe? Tomu nevěřím. Je to hodně vysoko a nevím, jak by ses tam dostal.

   Oba mlčeli, chlapec si stále prohlížel dlaně, dívka ho úkosem pozorovala.

   - Jednou jsem se taky ptal mámy, na co máme ruce.

   - A co ti pověděla? zajímalo dívku.

   - Neuměla mi odpovědět.

   Chlapec složil dlaně do klína.

   - Mně máma o Bohu nikdy nic neříkala. Ale zase mi vypravuje pohádky a ty já mám moc ráda. Vypráví ti máma pohádky?

   Chlapcovi se nechtělo odpovídat, ale dívka se na něj otočila a čekala, co řekne.

   - Mně máma pohádky moc nevypravuje. Většinou mi povídá něco o učení a Bohu. Hlavně poslední dobou.

   - A ten Bůh – to je něco jako princ z pohádky?

   - Nevím. Co je to princ?

   Dívka se zahihňala.

   - Ty nevíš, co je to princ? hleděla na chlapce; ten jen sklopil hlavu a začal prstem do hlíny kreslit všelijaké obrazce.

   Dívka chtěla otázku zopakovat, ale když viděla, jak se chlapec zachoval, neudělala to. Raději se zahleděla před sebe, kamsi do dálky, a začala mu vysvětlovat: - Je to takový hodný a hezký pán, který nosí hezké šaty a jezdí na koni. A na konci pohádky si vezme za ženu princeznu. To je zase hezká paní s dlouhými vlasy a oba pak mají děti a žijí šťastně až do smrti.

   Chlapec přestal kreslit obrazce a otočil se na dívku.

   - Tak to nevím, jestli je Bůh jako princ z pohádky. Máma mi říkala, že až ho budu mít v srdci, budu šťastný a nebude mě nic trápit ani bolet. Bolí nebo trápí něco toho prince?

   - To já nevím. To mi máma neříkala. Většinou mi jen vypravuje, jak jezdí na svém koni a aby zachránil princeznu, dělá spoustu statečných věcí. Bůh taky dělá statečné věci, aby zachránil princeznu?

   - Máma mi nikdy o princeznách nevypravovala. Jenom o Bohu. Takže asi statečné věci nedělá.

   Dívka se zamyslela.

   - A je teda ten Bůh hodný?

   Chlapec nezapochyboval.

   - Máma říkala, že je vševědoucí a že až se k němu dostanu, nic mě nebude bolet ani trápit. Takže asi hodný bude.

   To dívku potěšilo.

   - Tak to by se tomu princi podobat mohl. A má Bůh taky svého koně?

   - Asi ne. Máma mi nikdy o koních nic neříkala.

   - Tak to musí asi chodit pěšky… řekla dívka. Chlapec nijak nereagoval, nebyl si tím jistý, ale když nejezdí na koni, asi tedy pěšky chodí, pomyslel si.

   - A kde žije ten Bůh? V hradu, jako princové s princeznami?

   - Ne. Řekl bych, že žije právě v nebi. Máma říkala, že až umřu, půjdu do nebe.

   To dívku zase rozesmálo.

   - Nikdo přece nemůže žít v nebi.

   Pohlédla nad sebe. Obloha byla zatažená.

   - Už jsem jednou říkala, že je to moc vysoko.

   Chlapec začal být nejistý.

   - Ale máma to říkala…

   Zase mlčeli. Chlapec špičkou boty začal mazat obrazce, které předtím nakreslil. Dívka ho očkem sledovala.

   - A modlí se ti princové? pokračoval chlapec, jakmile z obrazců nic nezbylo.

   - Nemodlí. Teda máma nikdy nevyprávěla, že by se modlili. Bůh se modlí?

   - To nevím, ale já se modlit musím. S mámou. Naučila mě nějaké modlitby a ty každou chvíli musím opakovat.

   Zasmušil se.

   - Ale moc mě to nebaví. Ale máma říká, že to musím dělat, abych pak šel k Bohovi.

   - Já se nemodlím. Ani máma ne.

   Podívala se na chlapce, ten na ni. Během chvíle ale pohledem uhnul a začal si zase kreslit. Protahoval dlouhou čáru, avšak dřív než ji dotáhl do požadované délky, zarazil se, strnul a vážně se otočil na dívku. Ta si od něj v tom okamžiku o kousíček odsedla.

   - Ale to potom znamená, že nepůjdeš do nebe.

   Dívku ani nenapadlo zopakovat svou myšlenku o výšce nebe a trochu zbledla.

   - A kam půjdu, když ne do nebe? přisedla si zase těsně vedle chlapce.

   Chlapec polkl. Dívka na něj vykuleně hleděla. Chlapec si všiml, jak na něj v dálce mává máma. Podíval se na dívku a bez jediného slova vstal a odběhl. Dívka si všimla, jak mu při běhu žlutá hvězda na hrudi poskakuje ze strany na stranu.


4 názory

Micro
10. 03. 2007
Dát tip
Dík za návštěvu :)

palino8
08. 03. 2007
Dát tip
až teraz som si všimol, že koľaje sú tam aj reálne, na začiatku... škoda, mohlo to byť ešte lepšie, keby zostali len v názve :)

zaujímavé...dalo by sa o tom všetkom krásne a dlho debatovať, pekný námet...dík za avi, Pali

palino8
06. 03. 2007
Dát tip
mne sa veľmi ráta, je skvelá... vrátane názvu... avi

Micro
28. 05. 2006
Dát tip
Jo, chápu, co myslíš, ale tohle měla bejt krátká povídka založená jenom a pouze na rozhovoru dvou dětí. Samozejmě že by to šlo udělat v tvém pojetí, ale tady to nebyl záměr...

Narvah
28. 05. 2006
Dát tip
to je právě ten problém. mé pojetí povídky je, že pokud už chce autor něco dát, nebo v tvém prípadě vysvětlit jakési "chápání světa", tak by mu to neměl takhle servírovat, ale dávat mu to po kouskách, v náznacích, pokud možno, tak mu to ne explicitně vysvětlovat.

Micro
28. 05. 2006
Dát tip
Je to jen o těch "otázkách a odpovědích". Nikam jinam to sklouzávat nemá.

Narvah
28. 05. 2006
Dát tip
ten kluk je už od začátku divnej a na to je to navlečený. ta holka je tam vlastně proto, aby se ho ptala a on byl pořád až do konce divnej. no a nakonec je to žid, což tam sice razí, ale že by to tam nějak pasovalo, tak to ani ne. kdyby to po chvíli nesklouzlo jen na ty otázky a odpovědi, tak by se to snad dalo..

Micro
20. 03. 2006
Dát tip
Díky :)

děsivé, hlavně ten konec...podivná atmosféra (jak jinak, když ten konec) :o) velice povedené dílo tip

reka
14. 02. 2006
Dát tip
docela dobra pointa, ale, ja nevim, proste me to nejak nezasahlo, cely ten rozhovor mi prisel prilis dlouho o nicem, a konec to uz pro me nezachranil.

Veronika11v
12. 02. 2006
Dát tip
je to krásne...... som sa začítala... a každým slovom som bola zvedavšia a zvedavšia..... je to dosť podobné mojim poviedkam... v niečom... možno v tom vzájomnom rozhovore..... škoda, že ide dať len jeden tip

Rabb
06. 02. 2006
Dát tip
A mě se líbí.. ..z povídání dětí jsem cítil tichou nevědomost mládí.. ..já nemám výhrad.. i pointa se mi zdá dobrá.. (t)****/*****

Micro
06. 02. 2006
Dát tip
Všem třem díky :)

Alojs
03. 02. 2006
Dát tip
dobrá povídka... bez pochyb, místy sice zdlouhává, ale i tak... a hlavně za ten závěr, bylo by ode mě hloupé si netipnout. Pominu-li teda ty zvláštní přímé řeči (co se formy týče) :) **/***

Lakrov
30. 01. 2006
Dát tip
Nádherný rozhovor, (až na to grafické ztvárnění přímých řečí, ale přehlednost se tím u tak krátkého textu nesnižuje). Ty dva disjunktní světy se podobají tolika různým situacím. Kolik takových lidí sedává denně vedle sebe... a kolik z nich už nikdo nezastaví zamáváním. Snad v tom textu nehledám víc, než v něm je :-) TiP zaslouží.

sidonia
30. 01. 2006
Dát tip
souhlas s katu *t

Víceméně souhlasím s tím, co bylo řečeno. Ale přijde mi, že takhle by se spolu děti nikdy nebavily. Možná ve filmech, nebo v knihách.

Micro
30. 01. 2006
Dát tip
Eidam: Díky, chlape! :) fungus2, Dayra, BAD_GIRL: I vám díky za návštěvu a tipy, jsem rád, že se líbilo :). StvN: Pověděli jsme si přes ICQ... :) katugiro: Dlouhá chvíle význam má, nebo bych to spíš nenazval dlouho chvílí, ale natahováním (snad ne přílišným). Měl to být rozhovor dvou dětí - a děti se dovedou bavit řekněme v kruhu. Jsem rád, že ses přiklonil na druhou stranu :). Ta poznámka s utíkajícím chlapec - sám jsem si to neuvědomil, a to jsem to četl a představoval si to několikrát :). Co se týče uvozovek, nechtěl jsem, aby to tady bylo z tohoto hlediska klasické, myslím, že přehlednost to snad neztrácí. Lakrov: Jsem rád, že v tom hledáš i něco víc, než co se na první pohled nabízí, protože ne všechno musí být řečeno přímo. Dík :). sidonia: Taky 'kuju :). Nadpohlavní_Wrestler: Těžko říct, děti jsou schopné povídat si o čemkoliv a téměř jakýmkoliv způsobem. I tak dík za názor ;).

Nicollette
30. 01. 2006
Dát tip
dneska ráno přišla do učebny jedna holka a říkala že včera četla úžasnou povídku na Písmáku.... je kouzelná *

Barman
30. 01. 2006
Dát tip
Poslední věta mi celý čtenářský zážitek zkazila. Asi to má vygradovat celou záležitost, ale... Chlapec utíká od dívky, takže pokud neběží pozpátku, dívka nemůže vidět žlutou hvězdu na hrudi. Povídka se mi líbí tím, jak konfrontuje dva lidi odlišné výchovy. Zároveň nemohu soudit kdo je na tom lépe, ikdyž se odpověď pro mě jako nevěřícího zdá jasnou. To způsobuje nejistotu. Ale ten konec zlikvidoval to, co jsem hledal. Pouhá snaha o silnou látku

Micro
30. 01. 2006
Dát tip
Nicollette: Dík :). Barman: Poslední věta to předtím zdůvodnila, vysvětlila, obhájila a dala tomu další rozměry. "Snaha o silnou látku" to nebyla, řekl jsem, co měla znamenat. Pokud říkáš zlikvidovala, neberu ti to. Dík za návštěvu :). (k tomu běhu, trochu jsem o tom přemýšlel, a když bude mít volný oděv - kolem té hrudi - a bude běhat tak, že bude rameny trochu víc házet ze strany na stranu - což není u dětí neobvyklé -, je možné, aby ji viděla - nebo zahlédla -, takže tohle bych zase tak nehrotil)

Henrriet
30. 01. 2006
Dát tip
Hrotil, nehrotil, je pravdou, že ten závěr trochu odporuje logice. Nechtělo by to tak moc. Povídka je kouzelná. Jen tu pointu napsat jinak :-)

Eidam
29. 01. 2006
Dát tip
hej tak to je mazec... poslední věta to úplně převrátila. hodně dobrý přijde mi. *

fungus2
29. 01. 2006
Dát tip
Prostě skvělé**

StvN
29. 01. 2006
Dát tip
Situace je zajímavá: chlapec zná Boha a nezná prince, holčička naopak. Bohužel mi zpracování přišlo zlouhavé a málo nápadité. A pointa vypadá silně, ale když se zamyslim, tak ji zcela nechápu. Zřejmě mi cosi uniklo. Má se vztahovat k holocaustu? Nebo obecně k židovství?

katugiro
29. 01. 2006
Dát tip
Pointu sice chápu, ale jinak mi během povídky už taky přišla dlouhá chvíle - ne že by se to při čtení nesmělo stát, ale nevím, jestli to tady má význam. Možná, že když člověk povídku nevědomky "podhodnotí", překvapí ho pak pointa víc. Váhám mezi tím, přiklonit se spíš k názoru: "taková věc tu byla už tolikrát" a "to sice byla, ale stejně je to dobré." Z hrany přepadávám asi spíš na druhou stranu. Když ještě pominu to, že chlapci odbíhajícímu kterýmkoliv směrem od dívky nebude vidět na hruď. A že chlapec nezná pohádky, ale to autor si může vymyslet cokoliv, když to podá uvěřitelně, případně sice schematicky - jako tady - ale tak, aby si to čtenář moc neuvědomoval. Ještě bych se přimluvil za dodržování českých pravidel při psaní přímé řeči, má to přece jen své výhody; no a pak už *

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru