Naše milé kočičky...

Hanička bydlela na statku, kde žila již mnoho a mnoho dní. Byl právě únor.  Mrazilo a teplotní rekordy se lámaly den co den. -8, -9, -21°C...

V tento čas, možná že to víte, ale nemohu na to spoléhat, kočky hárají. No a dnešek nebyl vyjímkou.

To ale ještě není to, co vám chci říct.

 (Ještě malá poznám - Jozka byl stár a tak zemřel... umrzl za stodolou... chudák... vždyť bylo jen 9°C pod nulou.)

No a Hanička, ta jedna sprostá kočka, která na všechny v té době ukazovala zadek, sexovala a sexovalo a sexovala... bylo to prostě mockrát. Kočky jsou hrozný potvory (ale jsou tak sladký, milí a... hryžou), ani nejsou věrné stvoření, pokaždé šla s někým jiným.

A vzešlo z toho 5 malých koťátek, každé jiné. Jedno mourovaté, druhé zrzavé, další hybridně zachlupacené (to bylo s perskou kočkou), další s předky kočky manské, a to poslední namodralé jako čerstvý modrák na koleni, domnívám se, že po kocourovi modré krve.

Neuběhl ani rok a den a koťátka byla dospělá. Jak dorostly  do dospělosti, respektive do února, kdy kočky mívají říji, začaly hárat. Tak háraly a háraly, pak sexovaly a sexovaly... no a vzešlo z toho dalších 5 koťátek na jednu kočku. Takže jich bylo 25 + 15 od jejich maminky (ta sexovala třikrát do roka)... další rok každá z mláďat, již dospěla a měla zase každá 5 koťátek a pokud nejste moc zběhlí v počtech tak jich bylo 290. Když sečteme maminky, babičky, prababičky koťátek je jich všech dohromady 336, ty mají další rok koťátka atd atd až z toho máme za šest let, kdy kočky sexují 3krát do roka a kaťata do dospělosti 1krát, i když se  stává, že mohou mít 6 koťátek i víc (mají 6 cecíků), ale počítám jen průměr 5 koťátek na jednu kočku, na jeden rok . To máme za pouhých 6 let 134056 koček, kdy nejstarší kočka má 6 let a nejmladší se právě narodila. Kdyby jsme byly hodně objektivní, můžeme také říckt, že každý padesátý umřel například při rvačnce nebo pádu na dlažbu. Víc by to nemělo být, neboť je to přecejenom čisté prostředí a daleko od silnic. Takže jich zůstalo 131374.88

Ale protože nám bude 0.88 část kočky na nic, tak ji taky zabijem (aby se netrápila) a tak jich máme 131374.

I když, dámi a pánové, to byla taková malá vsuvečka, takže popojedeme, a to ještě o několik let dál než o 6 let.

A co se stalo se statkem za tu dobu, co se kočky tam moc rozmnožily?

Statek už neexistuje. Kočky ho sežraly. Staly se masožravými šelmami, které žerou, naco příjdou. Nemálo lidí přišlo tak lehce o život jako např. "Či či či, kočičko pojď za mnou" Nejen, že přišli o ruku, ale pak je kočky sežraly celý. A šlo to dál a dál a dál. To bylo na začátku. Pak lidi poznali, že jsou bezradní, a doplatili na to, že ty milé kočičky podcenili. Tak lidstvo vyhynulo. Nestačili ani vyrobit tolik zbraní proti mrštným kočkám. Nezkušení lidé nestihli svými paintballovými zbraněmi ani vystřelit a měli jak po zbrani, tak po ruce... vidíte jak byly nenažraný. Na Zemi vládl zmatek. Kočky se rozšířili za pár let po celé zemi a bylo jich tolik, že číslo by se nevlezlo na jednu stránku A4 (ale to už lidé neuměli ani počítat, protože všechny učebnice a papíry kočky taky sežraly). Na jednoho člověka mnoho koček (vážně nevím kolik, protože se nedochovaly žádné záznamy...tak sorry). Těch mnoho a mnoho koček postupně sežralo vše na co přišlo. Na Zemi nic nezbylo a tak žrali zem a nakonec sebe vzájemně a víte co bylo pak?

Bum, velký třesk, miliony častečků země se rozprskly do vesmírného prostoru jako části skla vaší oblíbené mističky, která spadla na zem. Ale to ještě není všechno. Zbyla jedna kočka. Jedna jediná, která pamatovala staré časy a věděla, že před sežráním posledního člověka, jež by vás podrbal na zádech, zkončila všechna legrace. Uvykla na prostředí vesmíru a pomalu sezbírávávala částečky bývalé Země. Občas přidala něco z toho pak z něčeho jiného a jak to uplácávala a pospojovávala, tak se začal na tu její uplácanou kuličku nabalovat prach, který ve vesmíru podkáte na každém rohu.

Asi o 13942561389 let později.

Jakýsi nepopsatelná druh vykašlávače (to je po tom, že ty ženského pohlaví vykašlávají dětem mléko) se procházel po posledním kousku hlíny co zbyl. 'Ty potvory všechno sežraly' říkal si vduchu vykašlávač. Ale to bylo asi poslední co si pomyslel, protože ty Potvory se na něj už sápaly a to nejen na něj, ale taky na poslední kousíček hlíny a Zemi.

Z těch potvor zůstala jedna jediný potvora a ta začala sezbírávat co našla a upl...

No a takhle půjde pořád dokola, dokud si toho někdo nevšimne...