postindustrial

ocelovy trubky kolem asfaltovy drahy
betonovy vybydleny domy
zrezively kolejiste pomnik lidsky snahy
jak si vlastni krutej osud zlomit

po ulicich mlha kera dala by se krajet
blikajici lampa do noci
i posledni andel zdrhnul z plechovyho raje
snad ho polkne peklo horouci

a jako posledni zivy tvor
do ticha sviti semafor

ucebnice fyziky se u popelnic vali
tabulky tuhosti konstrukci
pozde je rikat si co jsme to udelali
ztratil se z jazyka cas budouci

v oblaku zluty pary opustene kose
narvane chemickou stravou
v tom tichu na patniku u duhovy louze
kdosi smutne kyva hlavou

chobot masky, rozezrana noha
jen tezko bys v nem poznal boha

---