... (Ty tečky v sobě mají obrovskou duchaplnost, kterou postrádám.)

ptal ses mne

zda

Ti dovolím potřísnit

mými smutky

ticho

                            a já Ti odpověděla

                            že

                            TO BOLÍ

                            protože po Tvé labutí šíjí stékají korálky z perliček krve

nikdy jsem nepochopila, že někdo může být chodníkem

                          pro polomrtvé oči Naděje

Zhroutila se Šikmá věž z cinkátek rozervaných polštářů

pokusil ses vyjádřit matematickofyzickou rovnicí písmenko Q

a já Ti

nakreslila oko

a z něho

čnící

slzu.

Vypsal jsi úsměvy. Ztroskotal jsi na záhybech mých slov.

Prohrál jsi bitvu s mým levým jazykem uzavřenosti.

Nikdy jsi nebyl

z

pošetilých kontur černě.

Avšak

zářná tvář citlivosti

hrávala

na Tvých hořících pupících

zamlžených

částečnou poraněností.

laskaly mne domněnky o

tom

že

bych se snad někdy mohla

projít

po Slunci

(Možná jsem věřila v to, že zahřeje celou mou duši napadenou mrazivým uvržením do perličkové lázně Citových meziprostor).

viděla jsem tu mrtvolnou tvář rozplácnutou o sklo dřevěných parapetů ztracení.

Ta tvář vypuzovala slzy

a

psala

rukou bez inkoustu

po

střepech, co zbyly z moudrosti, odvahy a síly dětství.

ptáček bez hlavičky si uvědomil, že nás Zlé pohádky obraly o jistotu.

a smutná láska o odvahu

trhni si lístkem

Ty, kdož chceš vědět víc

než

Bolest

sama.

 Všechno co mělo cenu bylo rozebráno ve výprodeji.

Prý protože hvězdy byly zadarmo, jen na ně dosáhnout