Občas...

Občas prostě jen...
nemůžu říct co mě tíží...
občas prostě dojdou slova...
a hledat je je těžké...

Občas neumím vyjádřit...
ani to nač myslím...
protože je toho...
opravdu moc...

Občas mě prostě...
vyženou na okraj společnosti...
protože žiju...
pod maskou...

Jsem jiná?...
ne..když jsem u tabule...
stresuju se jako každý jiný...
vypadám úplně stejně...

Jen tuctová studentka...
z tisíce takových...
když se o přestávce...
všichni baví...

Všude je hluk...
a já chci ticho...
když je ticho...
chci aby se bavili...

Jsem jen pozorovatel...
našeho rádoby kolektivu...
všichni mě berou...
ale když mě někdo pozná víc...

stahuju se do sebe...

A oni mě najednou...
přestanou brát...
nechápou mě...
nechtějí mě pochopit...

Ale potom...zase u tabule...
se ze mě stává úplně normální...
holka..jako ty ostatní...
a všichni přesvědčují učitele...

že si zasloužím lepší známku...
než mi chce dát...
jako bych byla stejná...
a já si přeju...aby to neskončilo...

proto mám i zkoušení...
tak trochu ráda...

---