Hegemonie svědomí

NEPŘIZNANÍ

K čemu byly tvé velké vášně zmařené znetvořenou ženou? Králík zatažený do nablýskaných záchvatů opouštění a přece v jednom velkolepém plánu zahnaný do pasti. Která mi dokázala ukrást mého vlastního já, mého snového egoistu nesmrtelného svými hříchy...Markýz de Sade, Adolf Hitler a tahle stvůra, největší surrealisté zla - připustit u Führera možnost uměleckého skvostu, dokážeš? Vědomou konstrukci největších lidských hříchů, deabstrahovanou malbu těl zkroucených v morových hrobech, v schopenhaurevských pozbytích svědomí a samojediné existence. Co tahle žena ? mohou být znásilnění, dcerorany, výsměchy a zkroucení jejích těl jen fantaskním překonáním Zdi, neopakovatelným nalezením smyslu v přetvářce a falši tak čisté a úmyslné, nestvůrné, ano, ale pokud Křik pod Munchovým štětcem rdousí plátno, čirou bytost v pátém měsíci očekávající příchod Ježíše, pokud vědomí překoná lidskost, aby v sobě našlo všemocného člověka..člověka pro umění, umění pro člověka, člověka uměním, umění člověkem.

Aleluja! Zevlující Ondřej se snaží najít klíč ke každodennosti! Za osm korun jezdí zkouřený tramvají po Brně, hledá underground v pokérovaných zdech, tak zamyšlený a tichý, až by se řeklo, že se rád poslouchá, ale básně, ty jeho básně! Naprosto otevřeně přiznává svou ubohost, až musíš cítit jeho srdečnou nadřazenost a pohrdání skryté za tváří, kterou by si ani pro spasení světa nedokázal vzít. Veronika odhaluje svá ňadra v nejlepších mých snech, Maestro démonizuje mou představu krásy, fotografuji tě v tvých baretech a šálách.

Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Loutka! Jsem úlisný.