Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZimní osamění
05. 02. 2006
2
0
1005
Autor
Radža
čistě o pocitech...
Uprostřed stohlavého davu sám,
obklopen bouří okolního ticha,
uzavřen před nepřátelským světem,
nevnímám
jak
všude kolem mě hasnou
životy bělostných krůpějí,
tisíce zabíjím jich na každém kroku,
pošlapávaje jejich dokonalou krásu.
Žaluji prázdnému místu po svém boku
i chladu,
co se dere ze všech stran
Co hledám tu?
Snad spásu v jejich čistotě?
Kolkolem zní velebný jejich hlas
– to vyprávějí příběh starý skoro jak sám čas –
o zrození a o zániku
o smrti a usmíření.
Volají na mě marně,
já nevidím jejich utrpení
...a oblaka pláčí
nad tou svou šedivou všedností.
Tahle báseň je dost propracovaná, obdivuji v tom fakt, že se dá číst mezi řádky a každý tam vidí něco jiného. Někdo obdivuje krásu sněhu a na okamžk se nad ní pozastaví, jiný v tom vidí odraz lidské lhostejnosti. A já? Já z toho cítím tak trochu strach a prázdnotu. Již prvních několik veršů jsou pro mě něčím naprosto děsivým - protože samota je tu opravdu vystupňována do extrémů. Pak následuje odlehčení,ze kterého je ovšem cítit smutek a zklamání ze světa. Na ponurosti tomu přidávají i oblaka, jež se nezbaví své šedivé všednosti. Pro mě je to až impresionistický obraz člověka, který se uprostřed obrovského zasněženého pole pomalu ztrácí v mlze... Otázkou je, zda-li touží po tom být objeven :)) Tak se hlavně neztrať Ráďo, byla by tě škoda, protože píšeš vážně moc dobře! TIP!