O ohni

vzpomínka na pár šťastných chvil, zcenzurováno.

čaroděj Podzim dýchl a všechno to, co bylo barevné, zmrzlo. I to zlaté.
Lskavé teplo bylo už nenávratně minulostí a nezbývalo, než čekat na první zelenou trávu a jaro.
smála se
Ještě naposledy vítr z toho smíchu rozfoukal řeřavé uhlíky, co měla v srdci a v očích jí zaplály ohníčky.
Vítr zpíval, až jim zčervenaly tváře a slunce, i když bylo vzdálené, posílalo jim zbytky naděje a ozvěny letních snů. a byla v tom, alespoň v tom, LÁSKA.

A o pár chvil později... ty ohníčky... uhasly.
Snad je slzy uhasily, kdo dnes už ví. a vítr rozfoukal ještě teplý popel, jenž kdysi býval sdcem plným plamene. Později už mu jen zbývala síla trochu hřát... A potom popel.

A pak už ani to.

Místo naděje zavál ledový vichr a vzal s sebou poslední zbytky sil. Jakoby mu nestačilo, co sebral už dřív.
A to přijela naposledy.

---