Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa cestě...
Výběr: Print
05. 02. 2006
12
3
1403
Autor
Smích_a_pláč
Celý den
jenž trvá vlastně roky
se kopu do řiti
a jenom zvracím slova
Jeden promarněný život
v celém koloběhu
přece nic neznamená
pche
Všechna ta vytesaná koryta
v mé hlavě
vysychají...
Svět prostupuje větší hloubky
a žádný pohled
slepýma očima
je nepozná...
Deštník proti krupobití
nikdy neobstojí
Jenže to nikdy nemuže trvat věčně
Existují rozcestí, ze kterých není úniku,
kde oba směry znamenají bolest
protože nic nelze odkládat donekonečna
nic nelze nevidět věčně,
každý pád má dno, každá nenávist lásku...
Našla jsem v sobě kámen...
Nahmatala si ho v jedné křeči...
A co? Nejsem dokonalá...
Ten kámen, nutný protipól mé křehkosti...
tlačí...
Jako kdyby žádný extrém nebyl správný...
...ale jen přes tyto krajnosti vede cesta...
Na rozcestí
hoří voda
pohlazení bolí
a kvetou pouze kořeny....
jenž trvá vlastně roky
se kopu do řiti
a jenom zvracím slova
Jeden promarněný život
v celém koloběhu
přece nic neznamená
pche
Všechna ta vytesaná koryta
v mé hlavě
vysychají...
Svět prostupuje větší hloubky
a žádný pohled
slepýma očima
je nepozná...
Deštník proti krupobití
nikdy neobstojí
Jenže to nikdy nemuže trvat věčně
Existují rozcestí, ze kterých není úniku,
kde oba směry znamenají bolest
protože nic nelze odkládat donekonečna
nic nelze nevidět věčně,
každý pád má dno, každá nenávist lásku...
Našla jsem v sobě kámen...
Nahmatala si ho v jedné křeči...
A co? Nejsem dokonalá...
Ten kámen, nutný protipól mé křehkosti...
tlačí...
Jako kdyby žádný extrém nebyl správný...
...ale jen přes tyto krajnosti vede cesta...
Na rozcestí
hoří voda
pohlazení bolí
a kvetou pouze kořeny....
3 názory
"Svět prostupuje větší hloubky
a žádný pohled
slepýma očima
je nepozná... "
dnes jen skleničku... na zdraví, a na to, že není křižovatek...
tvá báseň ročník 2006. Fantastický ročník, v jediné básni... *****
Musel jsem být hluchý a slepý, když jsem tě dříve minul. Jsem rád, že jsem tě dnes našel. :)
předposlední sloka mě hodně dostala, na ní bych založil nový filozofický postoj člověka k dokonalosti určitě***
Našla jsem v sobě kámen...
Nahmatala si ho v jedné křeči...
A co? Nejsem dokonalá...
Ten kámen, nutný protipól mé křehkosti...
tlačí...
Jako kdyby žádný extrém nebyl správný...
...ale jen přes tyto krajnosti vede cesta...
Na rozcestí
hoří voda
pohlazení bolí
a kvetou pouze kořeny....
zaujala mě... TIP