Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSladká bolest
04. 09. 1999
0
0
1108
Autor
Count
V očích mých plane nekonečná zář
a ústa má, coby zlatý důl.
Pěji písně na tvou krásu,
má paní,
ty, které dychtím spatřit jasnou tvář,
ty, které nasadil jsem svatozář.
Královno mého života,
hvězdo mého bytí.
Jsi síla co od země mne odpoutá,
jsi světlo co na cestu mou mi svítí.
Vidím tě, však prazdné důlky místo očí mám.
Slyším tě, však každý boltec u hlavy odřezán.
Cítím tě, však každý prst od ruky odsekán.
Miluji tě, však nejeden hřeb do hlavy zatloukán.
Trpím, na mučidlech lásky,
umírám pro své city,
ale ještě víc přeji si býti zraňován.
"Bolesti ! Přijď !"
A víc, víc mne týrej.
Ať vím že žiji,
Ať vím že miluji.
"A víc, víc mne týrej.
Ať vím že žiji,
Ať vím že miluji."
Jde se snad obětovat víc?
Ať vím že žiji,
Ať vím že miluji."
Jde se snad obětovat víc?
Dle tve basne eivdentne ziji a miluji. Jen tu bolest necitim nejak sladce .........
Nejčastěji krvácíme z lásky, tobě to docela jde, jen některé obraty jsou mi povědomé...asi proto, že téma trpitelství je obecně rozšířený pojem.
Tvoje "ústa má, coby zlatý důl" ve mě vyvolaly neotbytnou představu, milostnou poezii píšícího, starýho seschlýho dědy s kompletním zlatým chrupem :-)))
zkumavinka
06. 09. 1999
Merle - představa je to zajímavá, já spíš měl na mysli Jana Zlatoústého, coby symbol krasomluvy.