Je zajíněno

Jak se Třepetalka pustila s vánkem nemohl se dále dívat --- nechápal proč mu mizí Byl kým byl >pahýlem Stromu ukousnutým jak naposled bestie Zimy šla spát< Tenkrát byl bonsaí jdoucí k cíli rozpínal větve tolik pyšně že zastínil Země obrovský kus Pak bestie Zimy šla jednou se uložit Nepozdravil ji --- jinam hleděl tak jako Třepetalka dívá se do západu A Tmu nevidí A Chlad necítí >nic necítí< Tolik mohl dát lásky Tolik moc

Za dveřmi hned bláto --- v něm brod
toliko jen směrem k řece kde racci řvou
je po tmě a mělčiny příliv zaplavil
>Každý krok je těžší vyšehradské skály<

Dnes ticho je >když ne mrtvičné tak mrazivé jistě<
a k řece rozhodně ne --- tak tedy bahnem
>A hle< O bloky dva dál je zajíněno
až na Petřín všude ztuhlá bílá ---

Na černém podkladu leskne se --- září
smrtí a koncem všech věcí
To poznávám rukopis bestie Zimy
>Kdyby jen tušili jak chutná kocovina konce<

Je ráno --- Do tmy je dál a dál a zase intermezzo
--- to že je v sadech rozkveteno v pavučinách
dává tušit že bude Konec Něčemu
>tyhle rozpolcenosti tyhle polovičatosti<

A se vší parádou --- Abych to něco nebyl já

---