Kouzelná vločka

Jen taková spontální vzpominka jedne dlouhe noci...

Kouzelná vločka Je Štědrý večer. Celý byt naplňuje hořká vůně pomeranče z vonné lampičky, jejíž plamínek jen mihotavě prosvěcuje celou místnost spolu s bíle zářícím stromečkem. Sedíme mlčky vedle sebe, držíme se za ruce a oba v sobě necháváme doznít to kouzlo uplynulých pár hodin. Pod tíhou všech těch krásných dojmů na mě najednou doléhá únava, malátně vstanu a zamířím do koupelny. Teče už jen vlažná, spíš studená voda, pročež si teprve teď uvědomím, že je po půlnoci. Každá kapka dopadající na mé tělo vyvolá vzrušivě chladivou reakci. Jen tak ledabyle se utřu, hodím na sebe volné triko a nemůžu se dočkat teplé postýlky. Rychle vklouznu pod peřinu a otevřu svou oblíbenou knížku, z níž na mě vypadne dětské přáníčko s malou modrou sněhovou vločkou na titulní straně. Odložím knihu a zadívám se na kresbu, zavřu oči a najednou uslyším tvé kroky… Najednou se vločka stává skutečnou. Padá na moje rameno, opět cítím ten mrazivě vzrušivý pocit, jde dál přes klíční kost na ňadra a všude zanechává kousek sebe v podobě mokré stopy, kterou ty lehce mapuješ něžnými doteky prstů, pokračuje centimetr po centimetru až k palci u nohy, kde se rozpouští docela. Tvé doteky prokládané letmými polibky, krásně hřejí. Přidám se k tobě. Vzájemně slepecky mapujeme křivky těl jeden druhého a napětí zvolna prostupuje každým atomem. Prudce se obejmeme, vášnivě a nedočkavě políbíme. Napětí dosahuje astronomických výšin, někam za hranice myšlenek, reality, zkratka maxima. Dlouho utajovaná touha se naplňuje, splýváme v jednu duši, jedno tělo… Dostavuje se vlna příjemného uvolnění. Ležíme vedle sebe a mlčky vychutnáváme blízkost a ještě pevnější spojení mezi námi dvěma. Usínám ve tvém objetí s pocitem absolutního bezpečí a jedinečnosti…

---