Lehce..jako vločky sněhu...

Koukám z okna...
na vločky které...
nese síla větru...
a čekám...

Má přijet...
ano..kolem druhé...
a pořád nic...
jen vločky osamocené...

Dotknou se zlehínka svetru...
té osoby venku...
blázen...
mám divný pocit...

Jako by neměla přijet...
jen ta jediná osoba...
a nebo snad...
snad jen doufám...že...

Že s ní přijedeš i ty...

"A najednou cítím...
jak se mého nahého ramene...
dotýká zlehínka...čísi ruka...
stejně zlehka jako vločka sněhu...
a když se tě dotknu...
stějně jako vločka..se rozplyneš..."

---