Zimní návrat

Byla to fantazie nebo skutčnost...?

Zimní návrat Je něco kolem šesté hodiny odpoledne, venku je tma a hustě sněží. Loudavým krokem se vracím domů a s úžasem, až požitkářsky vychutnávám každý dopad těch krásných velkých až neuvěřitelně pravidelných vloček na mou bundu. Jakoby mě každá z nich vzdalovala od všednosti tohoto světa, dávala mi pocit lehkosti, uvolnění, chuť psát další stránky do čítanky duše… Najednou si uvědomím zkřehlé ruce a obličej a strašně se těším domů, ne nemám nějaký zvláštní důvod, vlastně ani nevím, jestli mě tam někdo čeká. Někde uvnitř se ve mně něco směje a já mám strašnou chuť podělit se o to se všemi kolem, vyběhnu čtyři schody vedoucí do našeho paneláku, pozdravím se s kočkou krčící se přede dveřmi do vchodu, a poté co vejdu do našeho bytečku pocítím zvláštní krásnou únavu. S úlevou doslova padnu na botník a mátožně z posledních sil si sundám boty a pomalu se vysvlékám. Vejdu mlčky do kuchyně posadím se na židli a s lehkým mravenčením rukou nohou a tváří nechám dorovnat svou teplotu s teplotou bytu. Náhle uslyším kroky, tiše ke mně přicházíš, ze zadu mě obejmeš, něžně líbneš do vlasů a podáš mi hrníček s mátovým čajem. Nezmůžu se na víc než překvapený usměv, připadám si jako v pohádce. Při nadechnutí té nádherné pronikavé vůně, s každým douškem se opět vracím do dětství, do časů, babiččiných perníčků a pohádek. Sedneš si ke mne, držíš mě za ruku a vzájemně si užíváme ten kouzelný okamžik a jeden druhého. Nemluvíme, ale přitom si toho tolik povíme… Opět se ve mně probouzí ten usměvavý čertík a zatoužím po horké sprše. Pouštím tvou ruku, věnuju ti jeden z těch super provokatérských úsměvů, vzdušnou pusinku, prudce vstanu a jednám. Oblečená vejdu do sprchy a pustím vodu, zavřu oči a v tu chvíli se ocitám uprostřed horského vodopádu, cítím jak se mi pomalu vrací energie. Podvědomě ucítím tvůj pohled, otevřu oči a doslova se utopím v těch tvých. Vejdeš za mnou, obejmeš mě a dlouze horečnatě mě políbíš. Vzájemně se zbavujeme oblečení, které pomocí vody značně nabylo na hmotnosti, a vzájemnými polibky mapujeme cestičky dopadajících kapek. Vzdálenost mezi námi dvěma padne docela, tvá ruka hřejivé hladí má záda a vzrušivě vklouzne pod moje jeansy. S podivnou ostýchavostí a zvědavostí pohladím bouli tvého mužství a vysvobodím ji z jeansů. Zbývá poslední část oblečení. Zastavíš vodu vezmeš mě do náručí a položíš do peřin. Hřejivě sotva citelně hladíš každou sebemenší částečku mého těla zbavíme se i spodního prádla a dáme průchod všem touhám a fantaziím. Usínáme v obětí krásným pocitem naplnění vstříc dalším zítřkům prožitým s úsměvem na rtech…

---