Konečně

SEN:

Konečně jsem se ti do těch kalhot dostala. Klečela jsem mezi tvejma nohama a zírala na to, co se mi tak hrdě koukalo přímo do očí. Byla jsem paralyzovaná tim obrázkem, věděla jsem, že mám něco udělat, asi kouřit, to by napadlo každýho primitiva, ale nebyla jsem schopná. Po chvíli jsem se odvážila pomalu a opatrně přiblížit k tomu ukazováček. Zlehýnka jsem se toho dotkla a ono to plivlo. Jak to plivlo, tak to kousek poskočilo, přinadmulo se to, jako tvářičky chlapečka, kterej si na tom flusu chce dát fakt záležet a plesk! Další flusanec se přilíp na zeď. A znova to kousek poposkočilo a další kaňka se přilepila do řady. Najednou to vypadalo jako kanón z kreslenýho filmu, kterej se vždycky zkrátí a nafoukne, aby líp tu kouli (kočku, myš, psa) poslal co nejdál a na zdi nad tvou hlavou visela řada mohutnejch cákanců, trošičku stečenejch, ale ne moc, protože byly hustý. Jejich hustota předznamenávala kvalitní potomstvo. Oukej. Chvilku jsem přemejšlela, jestli nemám další dávku použít k oplodnění, ale pak jsem se rozhodla chvilku počkat a další plivanec jsem chytla do pusy (byl horkej). Rychle jsem tě políbila na rty, abys taky ochutnal. Tvý rty byly úplně ledový. Tvý světle modrý oči byly úplně ledový. Rychle jsem chytla kanón za hlaveň a silně jsem stiskla, abych zastavila tu posmrtnou ejakulaci a pak jsem ti ty tvoje krásný, světlemodrý, ledový oči zatlačila. Byla jsem ráda, že mě nenapadlo nasednout na tebe, než jsem zjistila, že jsi mrtvej. Mrtvý děti jsem už nechtěla.

PROBUZENÍ:

Rozhlídla jsem se. Zejtra musim bezpodmínečně zalejt kytky, nebo mi ta dracaena sanderiana chcípne.

DEN:

Všecky svoje poklady jsem zamkla do okovaný truhly a klíč jsem poslala do Jizerek s holubem. Holub doletěl, cinknul ti o okno a zapad do závěje. Doufám, že po oblevě se najde aspoň ten klíč, protože ta dracaena sanderiana už fakt chcípla.