detroit.. mustang, ročník 79..

.
.
.

Pátek
Ráno seděl Joe u jídelního stolu, popíjel kávu a četl si noviny. Susan, jeho žena, v tu dobu, stejně jako každý jiný den, nastupovala na dopolední šichtu v blízkém supermarketu a krátce před polednem se vracela domů. Očima bez zájmu pročítal tučné titulky a propracovával se k poslední straně, na které na něj čekal povedený vtip. Na třetí straně nějaký redaktor, jenž se s chutí vyžíval v nechutnostech, napsal článek o muži, který v opuštěném skladišti zakopal vlastního syna, poté přijel domů, lehl si do vany a kuchyňským nožem si podřízl žíly; svět je plný hnusných grázlů, pomyslel si. Zbývaly posední dvě strany, když si v pravém dolním rohu povšimnul malého inzerátu se zněním: PRODÁM MUSTANGA V DOBRÉM STAVU, ROČNÍK 79. NÍZKÁ CENA. Nízká cena, prolítlo mu hlavou. Inzerát z novin vytrhl a vytočil uvedené číslo.
  Ve sluchátku zazněl vyzváněcí tón a po chvíli se na druhé straně ozval starý muž; podle hlasu mu nemohlo být méně než šedesát. "Ano?"
  "Dobrý den, tady Joe Bishop. Dovolal jsem se k panu Brownovi?" Zeptal se Joe.
  "Jo, co chcete?" Řekl pan Brown nevlídně, jakoby čekal na nepřítele.
  "No víte, pane Browne, v novinách jsem narazil na inzerát, ve kterém se uvádí, že prodáváte auto a..."
  "Máte o něj zájem?" Přerušil jej muž.
  "Ano, mám. Doufám, že jste ho ještě neprodal."
  "Skvělé," zaradoval se a pokračoval, "ne neprodal, stále mi stojí v garáži a zbytečně zabírá místo."
  "Takže je pořád na prodej?"
  "Ale jistě, jste první zájemce."
  "A kdy bych se na něj mohl přijet podívat?"
  "Klidně můžete hned." Řekl muž s neutuchající radostí.
  "Fajn." Řekl Joe rozveselen dobrou zprávou.
  Pan Brown nadiktoval přesnou adresu, rozloučil se a zavěsil. Joe neváhal ani minutu, nasedl do starého Citroenu a vydal se na cestu. Zaparkoval před malým rodinným domkem s krásným zeleným trávníkem. Ujistil se, zda našel tu správnou adresu, vystoupil z auta a zazvonil u domovních dveří.
  Otevřel mu starý muž s rozrůstající se pleší, po stranách hlavy mu trčely zbytky neupravených šedých vlasů.
  "Dobrý den, pane Browne, já jsem..."
  "Bishop, Joe Bishop, že?" Přerušil jej nevrlý stařík.
  "Ano, mohl bych vidět to auto?"
  "Zajisté, rovnu k obchodu, že?" Joe se jen pousmál a souhlasně přikývl.
   Stařík jej zavedl do garáže a rozsvítil elektrickou žárovku zavěšenou uprostřed místnosti.
  Joe nevěřil vlastním očím. Mustang vypadal jako ze snu. Myslel, že uvidí omlácený kus šrotu, ale před ním stál výstavní kousek, za který by se nemusel stydět kdejaký sběratel. Okamžitě se do auta zamiloval. "Kolik za něj chcete?" Vyhrkl Joe najednou bez přemýšlení, aniž by z auta spustil oči.
  "Sto dolarů by mělo stačit."
  "Cože? Tak málo za takovou káru?" Divil se, ale stále zíral.
  "Chcete ho nebo ne?"
  "Já to beru." Řekl nadšeně a z peněženky vytáhl pět dvacetidolarovek.
  "Chcete si s ním hned odjet?" Zeptal se nečekaně Brown, když si peníze strkal do zadní kapsy.
  "Můžu?" Divil se Joe znovu.
  "Proč ne, už je stejně vaše."
  "Tak jo." Neváhal s odpovědí.
  "Nasedněte, klíčky jsou v zapalování."
  Joe se nenechal přemlouvat. Protáhl se kolem zdi, nasedl dovnitř, otočil klíčkem a auto se probudilo k životu. Stáhl okýnko a přes hlučný motor zakřičel: "Pro to auto před vaším domem se vrátím co nejdřív."
  Stařec přikývl.
  Joe vyjel s Mustangem před garáž, ale najednou zastavil. Znovu stáhl okýnko, vystrčil hlavu a se zájmem se zeptal: "Proč jste vlastně to auto chtěl prodat?"
  Stařec přešel k okýnku, naklonil se k němu a povídal: "Bylo to přání mé ženy, byl jsem proti, ale před týdnem nešťastnou náhodou spadla ze schodů a zlomila si vaz. Proto jsem napsal ten inzerát." Stařec sklopil pohled a začal si ukazováčkem objíždět kolem snubního prstenu.
  "Promiňte." Omlouval se Joe.
  "To je v pořádku, už jsem se s tím smířil." Řekl smutně.
  Poté se rozloučili a Joe odjel domů ve svém novém autě.
Zastavil před domem. Vypnul burácející motor, krátce zatroubil a čekal až Susan vyjde na verandu a spatří, v čem přijel domů. Pes paní Bondové, jejich sousedky, začal zuřivě štěkat. Joe toho čokla nesnášel. Nedokázal zavřít klapačku ani přes den, natož přes noc.
  Joe zůstal sedět uvnitř. Poslouchal nový hit od U2 a nosem nasával sladkou vůni osvěžovače ve tvaru stromečku. Čekal.
  Za pár vteřin vyšla z domu vysoká žena s dlouhými vlasy staženými do gumičky a s rostoucím bříškem a rozhlédla se okolo. Hned si všimla svého muže sedícího za volantem neznámého auta.
  Joe vystoupil z vozu a přešel k ní. "Ahoj Susan. No není krásný?" Řekl a ukázal směrem k Mustangu.
  "Muselo stát majlant, proč jsi mi neřekl, že kupuješ nové auto?"
  "Ale drahoušku, rozhodl jsem se, že ho koupím dnes ráno, zrovna když jsi byla v práci." Joeovi celý poslední měsíc vrtalo hlavou, jak je možné, že ji majitel supermarketu nechal pracovat za kasou i přes to, že se blížil termín porodu. Susan na tuto otázku neměla odpověď, nechtěla se ptát šéfa a ohrozit tak místo v práci.
  "Kolik stálo? Zrovna v tuhle chvíli potřebujeme všechny peníze, co se nám podaří ušetřit." Ptala se znovu mírně rozzlobeně, jakoby neslyšela, co právě řekl.
  "Sto dolarů."
  "A kde je naše starý auto, to nám nestačilo to? Proč jsi za něj vyhazoval peníze?"
  "To starý přivezu zítra. Sama víš, že poslední dobou nechtělo startovat a co když nenastartuje, když to na tebe přijde. Takhle máme jistotu." Řekl suverénně a objal ji.
  Susan se začala uklidňovat. Pochopila, že má pravdu.
"Večeře!" Zavolala Susan na Joea schovaného od dvou hodin odpoledne v garáži.
  "Teď nemám čas! Ještě tady něco musím dodělat!" Ozvalo se jako odpověď.
  Susan nic nenamítala, nenapadlo ji podívat se, co tam tak důležitého dělá, a pustila se pomalu do jídla, zatímco druhá večeře pomalu stydla. Během deseti minut dojedla, studenou večeři vyhodila do koše, umyla špinavé nádobí, vyčistila si zuby a ulehla do postele a kolem desáté usnula u rozečtené Christiny Stephena Kinga.
  Joe si k ní do postele, poprvé za tu dobu, co byli manželé, nelehl. Do dvou hodin ráno se rýpal v motoru, utahoval povolené matičky, kontroloval každičkou součást a celičké auto poctivě vyleštil. Našel si novou lásku. Nakonec si sedl za volant a rušený nepřetržitým štěkotem se poddal přicházejícímu spánku.
  Koupí toho zpropadeného auta se Joe odcizil vlastní ženě. Změnil se. Našel si novou zálibu, novou lásku a v jeho srdci se zrodila pro něj doposud skrytá vlastnost – nenávist.
 
Sobota
Ráno se Joe rozlámaný probudil se zajímavým nápadem. Otevřel garážová vrata, nastartoval a vjel do nového slunného dne. Z reproduktorů starého autorádia zněly hity osmdesátých let.
  O pár bloků dál zastavil asi dvě stě metrů od obchodu se sportovním náčiním, vypnul motor a vešel dovnitř.
  Malý zvoneček nad dveřmi ohlásil nového zákazníka. Přešel k pultu, za kterým stál tlustý muž se silnými brýlemi nasazenými na velkém nosu a s kšiltovkou Yankees. Hlasitě odfukoval. "Co to bude, pane?"
  "Máte baseballový pálky?" Zeptal se prodavače bez většího zájmu.
  "Zajisté. Támhle si můžete vybrat." Řekl a pokynul  za Joeova záda.
  Joe beze slova přistoupil k vysokému regálu s tenisovými pálkami, basketbalovými míči a jiným vybavením pro různé sporty. Na spodním regálu ležely vystavené basebalové pálky, jednu vzal a vrátil se k pultu.
  "Jak vidím, váš syn má dnes narozeniny, co?" Zeptal se prodavač s pitomým šklebem.
  Joe mlčel.
  "Bude to-" Větu nedořekl. Joe se dřevěnou basebalkou prudce rozmáchl a udeřil prodavače z pravé strany do hlavy. Ozvalo se hlasité prasknutí lícní kosti a prodavač se bezvládně sesunul k zemi. S Joem to ani nehnulo, líbilo se mu to. Ponechával si stále stejný kamenný výraz  Prošel kolem pultu a o život prosícího tlusťocha zasypal tuctem těžkých ran. Při třinácté ráně se pálka v půli zlomila a on ji upustil na zem. Přistoupil znovu k regálu se sportovním náčiním a tentokrát si vybral pálku hliníkovou. Potěžkal si ji v rukou a šíleně se usmál. Vyšel z obchodu ven, přešel k autu, láskyplně pohladil rudou karoserii a sedl za volant svého miláčka.
  Bez nastartování zůstal sedět, dokud se kolem šesté večer s pronikavým houkáním neobjevil policejní vůz, který přivolal nějaký malý kluk, co si do obchodu přišel koupit sběratelské kartičky hokejistů.
  Po příjezdu domů zaparkoval v garáži, ze sedadla vzal basebalku, přelezl nízký laťkový plot dělící pozemek rodiny Bishopových a pozemek paní Bondové a umlátil toho zasranýho psa.
  Na zadní sedadlo odložil zakrvácenou pálku. "Za chvíli jsem zpět," řekl do prázdna a odešel do domu.
   
Za tři dny našla policie Susan Bishopovou, jak leží mrtvá v louži krve a ruku natahuje po šňůře telefonu. Podle policistů byl devítiměsíční plod ihned mrtev a Susan na důsledky rozsáhlého zranění dlouhé hodiny umírala ve velkých bolestech poté, co jí její manžel do břicha vrazil dlouhý šroubovák. Joea Bishopa našli mrtvého v nastartovaném mustangu. Udusil se výfukovými plyny.
  V aukci, která se týden po tragédii konala v blízké aukční síni, se rudý mustang, ročník 79, vydražil za sto dolarů.

Kupcem byl jistý pan Brown.
.
.
.