Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBoj o čest mého Alíka
09. 02. 2006
10
17
5639
Autor
Jakubisko
Jmenuji se Šťavel, Franta Šťavel a rád bych vám vyprávěl svůj příběh.
Všechno začalo jednoho krásného slunného podvečera, v jedné malé, bezvýznamné, ale přesto malebné vísce na jihu Čech, kde stojí moje shnilá, červy prolezlá, ale přesto roztomilá chatka. Toho osudného podvečera jsem šel se svým 7-letým pitbulem Alíkem na procházku do lesa. Zajímavé je, že ač je to pitbul s bojovým výcvikem, tak kromě několika nyní hospitalizovaných dětí z pískoviště nikdy nikoho nepokousal. Nepovažuji tudíž za nutné ho mít na vodítku. Bohužel však zrovna ve chvíli, kdy jsem si o pařez otíral omylem vyšláplé srnčí bobky, tak se mi Alík ztratil ze zorného pole. Byl jsem zmatený, vždyť Alík se nikdy nezaběhl! Volal jsem, pískal jsem, tleskal jsem, hledal jsem, dupal jsem, plakal jsem, ale Alík stále nikde. Najednou mě ale zaujalo cosi, co vyčuhovalo zpoza kopce. Vyšlapal jsem tedy stráň a naskytl se mi hrůzostrašný pohled. Přede mnou se do výše tyčil odporný, velký, slizký a zavalitý mimozemšťan, který voněl asi jako staré ponožky, co jsem včera našel za skříní. Pochopitelně jsem se hned strašně lekl, ale co jsem spatřil na druhý pohled, mě vyděsilo ještě víc. Ten mimozemšťan si totiž právě pochutnával na mém Alíkovi! Z pohledu na zelenou příšeru jak okusuje žebírka mého pejska se mi udělalo - jemně řečeno - nevolno a s jekotem jsem doběhl na konec lesa, kde jsem se svalil na zem a rozbil si hlavu o památník československých legionářů, až jsem upadl do bezvědomí.
Vzbudil jsem se až ráno, když mě podezřívavě očichíval místní medvěd brtník. Bylo mi strašně špatně, točila se mi hlava a jen zteží jsem si uvědomoval souvislosti. Pak se mi však náhle rozjasnila paměť. "Alíku!" Vykřikl jsem, až se okna v panelácích rozsvěcela. Byl jsem na pokraji sil, ale musel jsem něco dělat, zvedl jsem se ze země, popadl březovou větev a šel jsem na zteč za ufounem.
I když jsem měl zlomené oba kotníky, několikanásobnou frakturu lebky a přetržený lýtkový sval, tak mi pulzovalo hlavou jediné: "Musím Alíka pomstít!"
Když jsem dorazil na místo činu, mimozemšťan tam stále byl a spokojeně odpočíval, opřený o strom. Stál jsem před ním, oddechoval jsem a při pohledu na ohryzané zbytky Alíka se mě stále více zmocňoval vztek. Chtěl jsem ho vzbudit, chtěl jsem aby viděl svůj konec, a tak jsem zařval bojový pokřik, jaký jsem viděl v jednom americkém filmu a rozběhl se na něj. Upřelo se na mě všech 5 jeho vyjevených očí a já věděl, že teď je ten pravý moment překvapení. Zrovna v okamžiku kdy jsem dělal smrtící výpad svou březovou větví se však něco stalo. Až po chvíli mi došlo co to je - z mých kecek od vietnamců se odloupla podrážka, o kterou jsem okamžitě zakopl a padal přímo k nohám té zelené příšery, ani netušíc, zda byl můj výpad přesný, či ne. Obluda začala zničehonic hekat a podivně se kroutit a to už mi došlo, že se mi výpad asi povedl. Chtěl jsem uhnout, ale už jsem na to neměl dost sil. Ufoun mě zavalil do dusivé, zelenočerné tmy.
Umřel jsem, ale s hřejivým pocitem na srdci, že jsem umřel jako hrdina.
Všechno začalo jednoho krásného slunného podvečera, v jedné malé, bezvýznamné, ale přesto malebné vísce na jihu Čech, kde stojí moje shnilá, červy prolezlá, ale přesto roztomilá chatka. Toho osudného podvečera jsem šel se svým 7-letým pitbulem Alíkem na procházku do lesa. Zajímavé je, že ač je to pitbul s bojovým výcvikem, tak kromě několika nyní hospitalizovaných dětí z pískoviště nikdy nikoho nepokousal. Nepovažuji tudíž za nutné ho mít na vodítku. Bohužel však zrovna ve chvíli, kdy jsem si o pařez otíral omylem vyšláplé srnčí bobky, tak se mi Alík ztratil ze zorného pole. Byl jsem zmatený, vždyť Alík se nikdy nezaběhl! Volal jsem, pískal jsem, tleskal jsem, hledal jsem, dupal jsem, plakal jsem, ale Alík stále nikde. Najednou mě ale zaujalo cosi, co vyčuhovalo zpoza kopce. Vyšlapal jsem tedy stráň a naskytl se mi hrůzostrašný pohled. Přede mnou se do výše tyčil odporný, velký, slizký a zavalitý mimozemšťan, který voněl asi jako staré ponožky, co jsem včera našel za skříní. Pochopitelně jsem se hned strašně lekl, ale co jsem spatřil na druhý pohled, mě vyděsilo ještě víc. Ten mimozemšťan si totiž právě pochutnával na mém Alíkovi! Z pohledu na zelenou příšeru jak okusuje žebírka mého pejska se mi udělalo - jemně řečeno - nevolno a s jekotem jsem doběhl na konec lesa, kde jsem se svalil na zem a rozbil si hlavu o památník československých legionářů, až jsem upadl do bezvědomí.
Vzbudil jsem se až ráno, když mě podezřívavě očichíval místní medvěd brtník. Bylo mi strašně špatně, točila se mi hlava a jen zteží jsem si uvědomoval souvislosti. Pak se mi však náhle rozjasnila paměť. "Alíku!" Vykřikl jsem, až se okna v panelácích rozsvěcela. Byl jsem na pokraji sil, ale musel jsem něco dělat, zvedl jsem se ze země, popadl březovou větev a šel jsem na zteč za ufounem.
I když jsem měl zlomené oba kotníky, několikanásobnou frakturu lebky a přetržený lýtkový sval, tak mi pulzovalo hlavou jediné: "Musím Alíka pomstít!"
Když jsem dorazil na místo činu, mimozemšťan tam stále byl a spokojeně odpočíval, opřený o strom. Stál jsem před ním, oddechoval jsem a při pohledu na ohryzané zbytky Alíka se mě stále více zmocňoval vztek. Chtěl jsem ho vzbudit, chtěl jsem aby viděl svůj konec, a tak jsem zařval bojový pokřik, jaký jsem viděl v jednom americkém filmu a rozběhl se na něj. Upřelo se na mě všech 5 jeho vyjevených očí a já věděl, že teď je ten pravý moment překvapení. Zrovna v okamžiku kdy jsem dělal smrtící výpad svou březovou větví se však něco stalo. Až po chvíli mi došlo co to je - z mých kecek od vietnamců se odloupla podrážka, o kterou jsem okamžitě zakopl a padal přímo k nohám té zelené příšery, ani netušíc, zda byl můj výpad přesný, či ne. Obluda začala zničehonic hekat a podivně se kroutit a to už mi došlo, že se mi výpad asi povedl. Chtěl jsem uhnout, ale už jsem na to neměl dost sil. Ufoun mě zavalil do dusivé, zelenočerné tmy.
Umřel jsem, ale s hřejivým pocitem na srdci, že jsem umřel jako hrdina.
17 názorů
Je to hochu vtipné (i když mi jako milovníku psíků bylo Alíka moc líto).
Jakubisko, snad moji následnou kritiku psychicky ustojíš, buď statečný – humorné, pobavil jsi mne.
Jakubisko, snad moji následnou kritiku psychicky ustojíš, buď statečný – humorné, pobavil jsi mne.
Jakubisko, snad moji následnou kritiku psychicky ustojíš, buď statečný – humorné, pobavil jsi mne.
Nooo děkuju za radu, ač 2 a půl roku opožděnou :o))) ale vezmu si ji k srdci...no i když...spíš ne :o))) ale děkuju
Na začátku je věta jako od Macourka, od poloviny se to koncepčně ztrácí... Nevím, osobně nějak nezaujalo, nicméně náběh na kvalitní komično tam bezesporu je. Piš, piš a piš, a bude líp... A Alíkovi budiž země lehká ;).
úplně úžasná povídka:) nejvíc jsem se nasmála:D a ponaučení?! nekupovat kecky u vietnamců:D:D:D
Bezprizorný
24. 12. 2007
jee díky :)) no zas tak skvělou asi ne, je to jediná dobrá povídka kterou sem napsal...ale i tak díky :))
No nečtu Kulhánka, ani nevim pořádně kdo to je...:)))
A do Nočního klubu nechci, leč dík za pozvání :)))
Zdar a dík!
nečteš náááhodou Kulhánka? (místy to vážně zavání Kulhánkem.. :-) - jak už bylo řečeno..)
... a jestli jo, nechceš do Nočního klubu? =)
Nazdar!
Pan Postrach.
=o)) nevadí...jako když sem to psal v těch 6 ráno před školou, tak sem byl fakt rád, že vzniklo aspoň tohle...:o)))
mno...pro mě asi celkově nic moc, ale teda část u které jsem se zasmála tam byla
"Z pohledu na zelenou příšeru jak okusuje žebírka mého pejska se mi udělalo - jemně řečeno - nevolno a s jekotem jsem doběhl na konec lesa, kde jsem se svalil na zem a rozbil si hlavu o památník československých legionářů"
:o))))
supr, dík :o)) a omlouvám se za ten formát...teď už by to mělo jít opravit, tak jdu na to :)
jejda to si teda neco vymyslel :D je to fajn a nektery mista sou super Až po chvíli mi došlo co to je - z mých kecek od vietnamců se odloupla podrážka, o kterou jsem okamžitě zakopl a padal přímo k nohám té zelené příšery, ani netušíc, zda byl můj výpad přesný, či ne. uplne jako takovy nepredvidatelny jako ta podrazka a podobny veci pekny *
dee-dead: wow, to mě těší, děkuju :o)))
ditechi: prozaický vrchol, no lol :)))))) thx
Asi to nebude špatný, ale dostala jsem se zhruba do půlky, nejsem asi na tenhle žánr zrovna naladěná :-)
Omlouvám se za tu úpravu, ale Písmáček mi to nějak zvoral a nechci to kvůli těm odstavcům publikovat znova...
A mimochodem......plácání prázdných slov vedle sebe praktikuji i u všech svých básní....jen to asi vypadá fakt hezky, když se pořád tak rozplýváš....ale moc to nechápu :))))))
No jo no...se ti řekne "dej tam náplň", když jde o to uspokojit naší paní profesorku a navíc jsem to psal asi v 5:30......:)))))
Vzdálený_hlas_moře
17. 05. 2006
Ploché? Tobě připadalo že mi šlo o to, aby to bylo hluboké? :)))
No ale i tak díky, že sis na Alíčka našla konečně chvilku....:))))
Vzdálený_hlas_moře
16. 05. 2006
I když jsem měl zlomené oba kotníky, několikanásobnou frakturu lebky a přetržený lýtkový sval, tak mi pulzovalo hlavou jediné: "Musím Alíka pomstít!" - výborný!!:)
Mr.Pidluke
24. 04. 2006
Alík v ufoústech? :DDDD
Tak to pozor, my máme citlivou barokní paní profesorku, na tu nemůžu tak zhurta :DDDD
a já děkuji až poskakuji :)))
Mr.Pidluke
24. 04. 2006
No však jsem tu příšerku ke konci vyselektoval...pomocí své smrtelné březové zbraně :)))
děkuju za komentář, který mi přišel obsáhlejší než samotné dílo :)))))) a dobrou noc :))
..mám určité předsudky, co se sci-fi týče a i zde bych je praktikovala- formou vyselektování zelené příšery:) Ale.. Je půl druhý v noci a já právě přečetla příjemnou povídku, která mi víc než sedla, pěkné;) S hřejivým pocitem, že "dobro zvítězilo", ty zemřelý hrdino, se jdu s klidem oddat do krajiny snů (ha! ornans:). Místy užit dobrý humor. šprýmaře nezapřeš:)
Vzdálený_hlas_moře
12. 04. 2006
:DDDDDDDDDDDDDDDDD
tak vidíš, spojení s bobikem mě ani nedošlo... hezky :D
jo a díx
alika a bobika. nejtragictejsi postavy moderni doby. ja se asi rozplacu... uuu
:o) vkusny to bylo. *
:D no TýjÓjÓ!! je to vážně paráda:o) skvělé, muheh, dostalo mě to :o) spousta věcí tam je fakt dokonalá a heeej, tohle je něco:o)